neděle 19. srpna 2018

Z Valečova na Krásnou vyhlídku

Toho červencového dne bylo vedro k zalknutí. Zpocená jsem byla už od božího rána. Vzduch se nehýbal, jen se tak tetelil a všude bylo sucho, strašné sucho. Vrcholila vlna veder. Měli jsme za sebou týden horkého počasí a to jsme ještě netušili, že vedro a hlavně sucho neustane po další týdny.

My měli na dvě noci objednanou návštěvu, přátele z Holandska. Rádi jsme je u nás přivítali a snažili se nabídnout příjemné zázemí. Aby trochu poznali náš kraj, vymyslela jsem výlet po Českém ráji. Z hradu Valečov po červené přes Klamornu, ruiny Píčova statku na Drábské světničky a pak Studeným průchodem na Krásnou vyhlídku.
Naštěstí nikdo mé pozvání neodmítl, naopak nadšeně vyrazili. Cestou jsme probrali všechno možné i nemožné. Bylo nám, jako kdybychom se viděli před týdnem a jen započali hovor tam, kde jsme nedávno skončili...
Fíla zkoušel utvořit pár anglických vět, protože jsem mu stále zdůrazňovala, že teď k tomu má přece jedinečnou příležitost. Ale motivován moc nebyl, protože holandské děti mluví plynně několika světovými jazyky a díky české mamince i perfektně česky.


V tom vedru jsme to zvládli všichni: dospěláci, děti i pes. Ale měli jsme toho opravdu plné kecky... ukázalo se totiž, že ani v lese už není příjemný chládek a vyprahlé pískovce sálaly jako rozpálená kamna.


Děti se docela zabavily u tabulí s úkoly, které nás cestou provázely.


 Prolezly kdejakou světničku, tunýlek, skalní zákoutí... Všude se chtěly podívat.



Výhledy z Drábských nám všechno plahočení vynahradily. Tady to mám ráda. Sem já prostě můžu. A všechny vzácné návštěvy sem budu vodit - v horku i v zimě 😊.






Ve Studeném průchodu, kde je teplota i v létě hodně nízká, bylo dobře.



A na závěr jídlo a studená malinovka v restauraci na Krásné vyhlídce opět nezklamaly. Výborná svíčková!

sobota 18. srpna 2018

Co z cukety...

Ptaly se mě kamarádky, co dělám z cuket...Tak jsem slíbila, že některé recepty sepíšu. Letos se úroda zase vydařila, rostly, rostly, nestíhali jsme je zpracovávat. Nabízela jsem, ale nikdo je moc nechtěl, asi se urodilo všude.

Maminka zavařila cuketové zelí (je měkčí a lehčí než zelné), upekla několik pekáčů cuketové buchty, připravila smaženou cuketu v trojobalu.

Já několikrát uvařila cuketovou polévku, která měla velký úspěch.
Cuketu jsem nakrájela na kostičky (neloupala jsem, byla ještě měkká). Na olivovém oleji jsem osmahla pokrájený česnek a bazalku, pak cuketu. Ta hodně pustí vodu, tak není třeba podlívat. Podusila jsem a pak zalila zeleninovým vývarem (rozpustím kostku v uvařené vodě), osolila, trochu opepřila. Když byla cuketa měkká, rozmixovala jsem polévku tyčovým mixérem.

Až na talíři jsem do polévky kápla trochu smetany a nabídla osmažený chleba.

Výborná!



Cuketa tvoří také podstatnou složku zavařené zeleninové směsi: cuketa, paprika, cibule, sůl, sojová a worcestrová omáčka (množství dle chuti). To vše jsem provařila ve velké hrnci na středním plameni, průběžně promíchávala.


Když byla zelenina měkká, zalila jsem vše kečupem (skladký x ostrý zase dle chuti). Nechala jsem ještě trochu vařit dohromady. 


Skleničky jsem zavařila v zavařovacím hrnci po dobu 35 minut na 85 stupňů.


Směs už jsem vyzkoušela jako základ na pizzu a jako omáčku k rýži. Obojí bylo skvělé. Myslím, že se taková předpřipravená večeře bude hodit v zimních dnech, až budeme jezdit pozdě domů (tedy pokud se do té doby zavařeniny nesní).


pátek 17. srpna 2018

Knížky o Českém ráji

Když už jsme se o prázdninách rozhodli co nejvíce objet náš krásný kraj, chtěli jsme spojit to, co vidíme s nějakou pěknou knížkou.
A tak se chceme podělit se zkušenostmi s těmito dvěma: od Jany Kropouvé Pohádkové prázdniny v Českém ráji a Český ráj a jeho tajemství od Lucie Seifertové.


Lucii Seifertovou, autorku Dějin udatného národa českého, nemusím představovat. Její ilustrace mám moc ráda. V knížce o Českém ráji, která vyšla už v roce 2007, jednoduše převyprávěla pověsti spojené s hradem Kost, s Troskami, se skalami, pověsti o čertovi, loupežnících, obrovi.


Silnou stránkou nejsou ani tak samotné příběhy, jako grafická stránka a ilustrace. Knížka je jednou z řady tzv. prostorových leporel. Pro nejmenší čtenáře knížka určena ale rozhodně není, je křehká a podle mě lehce zničitelná. Ale krásná!




Pohádkové prázdniny v Českém ráji dostala Nelinka od babičky a my si ji celý červenec četli před spaním. Je to příběh dvou sourozenců, kteří přijednou na prázdniny k babičce a dědovi (kde výchovně není wifi), nejdříve venkovem trochu pohrdají, ale pak prozřou a kraj kolem Turnova si zamilují. Nejen proto, že se jim babička a děda věnují jinak než rodiče ve městě (do lesa na borůvky, na houby, práce na zahrádce), ale hlavně proto, že s nimi jezdí po výletech na známá místa a navíc jim babička vypráví příběhy a pověsti.


Je to příběh jednoduchý, blízký prožitkům dětí, vychází z jejich znalostí o světě. Navíc se příběhy odehrávají na skutečných místech - takže příběh o návštěvě Trosek jako by byl z našeho cestovního deníčku (včetně muzea panenek). Řekla bych, že knížka je ideální pro předškoláky a malé školáky na poslouchání. Nám se líbila moc.




Znáte ještě nějakou další dětskou knížku o Českém ráji?


čtvrtek 16. srpna 2018

Hurá! Jsem tetička!!!

Dočkali jsme se a radujeme se! 💓💓💓
Radujeme se z nového života, který přišel do naší rodiny.
Jsme šťastní, že zase uslyšíme ten miminkovský pláč a zanedlouho smích.
Budu chlapečka hýčkat, chovat, mazlit. Budu ho jen rozmazlovat, protože já jsem tetička, ne rodič, a tak si to můžu dovolit.
Ráda si ho půjčím na vození, na hraní, na hlídání. A pak ho zase ráda vrátím mamince a tátovi.

Je dobře, že je nás zase víc! 💓 Těšíme se na tebe, chlapečku, i na tebe, milá sestřičko.


Přejeme chlapečkovi krásný, zdravý, šťastný a dlouhý život. Už teď ho milujeme 💓

pondělí 13. srpna 2018

Kost

Hrad Kost je moje oblíbené místo, taková srdcovka. Majestátní hrad, dobré jídlo, hřiště pro děti a krásné okolí s údolím Plakánek. Aspoň jednou za rok sem musím, v kterékoli roční době je Kost kouzelná.






Tentokrát jsme se tu jen s Neli (Fíla byl na táboře) v chladnější červencové středě sešli s L+D+E. Na prohlídku dovnitř jsme nešli. Prohlédli jsme si hrad ze všech stran zvenku, dali si dobrý oběd a pak i kafíčko na terase hotelu s okouzlujícím výhledem. Dlouho jsme se s L. neviděly, tak jsme si musely pořádně popovídat a vše probrat.




Dětem jsme dopřáli skoro hodinové představení pod hradem - rytířský turnaj se tu koná každý den od 14 hodin. Příběh už jsem nějak pozapomněla, moc duchaplný nebyl, ale výkony na koních byly povedené a děti byly ohromené drakem plivajícím oheň.








Užívejte léta a letních výletů a děkuju vám všem, čtenářům, za přízeň.


pondělí 6. srpna 2018

Kristýna a Trojmezí

V neděli plánujeme takové výlety, které nezvládnu sama - tedy hlavně ty spojené s přiděláváním kol na auto. Předloni jsme si po delším přemýšlení koupili držák na čtyři kola a je to paráda. Dá se dojet kamkoli a kdekoli pak udělat výlet.
Tentokrát jsme vyrazili na sever, za Liberec, k Hrádku nad Nisou. Tam je pěkné přírodní koupání - zatopený lom Kristýna (včetně kempu). Pláže upravené, čisté, všelijaká nabídka občerstvení - vypadá to, že se tu hodně snaží. Voda trochu studenější (ale to ještě nezačala ta šílená vedra), ale čistá.



Po koupání jsme vyrazili na kola - objeli jsme jezero - je tu krásná hladká asfaltka, tak akorát i pro in-liny, dojeli ještě do Hrádku (ačkoli první plán byl dojet až do Žitavy a tam se též vykoupat, ale protože to byl jen odpolední výlet a my se dlouho váleli na pláži, německou stranu už jsme oželeli). Krásná rovinka, pěkné cyklostezky.


Hraniční kámen: Německo - Polsko - Česko.



Děkuji vám za přízeň a přeji hezký (další horký) den! My vyrážíme na koupaliště...

sobota 4. srpna 2018

Výlet do Prahy a Muzeum policie

Tak dnes reportáž z výletu do Prahy a hlavní atrakce dne - "Muzea policie". Tohle zastrčené muzeum jsme museli trochu hledat, je schované v parku nedaleko Nuselského mostu, ale o to více jsme z něho byli nadšení.
Do Prahy jsme vylákali i babičku a byl to další z úžasných prázdninových výletů.


Muzeum policie mě překvapilo svou rozlehlostí a bohatou expozicí. Najdete tu úplně vše - historii a hlavně prezentaci jednotlivých policejních oddělení včetně všech možných uniforem (a která ženská si nepotrpí na uniformy, že?).


Oddělení dopravní policie se dětem líbilo - hlavně proto, že si mohly sednout na skutečnou policejní motorku (fotku si nechávám pro sebe).


Pohraničníci nás taky zaujali - z hesla "Neprojdou" jde mráz po zádech ještě dnes.
A to už jsou fotky z oddělení kriminalistiky - to jsme trochu prolétli, neboť výstava je docela drsná (fotky z autentických případů), ale naštěstí děti upoutal počítačový program, na kterém si mohly vyzkoušet rekonstrukci portrétu pachatele - zkusili jsme popaměti vykreslit dědu, ale nebyl si podobný ani náhodou ...  😃


Tahle scéna Fílu zaujala  - jak by také ne, že? 😯


V muzeu jsme strávili snad dvě hodiny (a to už jsme ani nešli do prvního patra) a za tu dobu jsme tam potkali jednu (slovy jednu) rodinu. Nevím, jestli se o muzeu málo ví, nebo bylo příliš pěkné počasí, nebo byl pátek, ale dost mě to překvapilo. My byli z expozice nadšení - bavilo to i Nelinku. Navíc venku mají i pěkné dětské dopravní hřiště (o víkendech tu půjčují koloběžky), a pokud máte s sebou svůj dopravní prostředek, můžete si tam zdarma zajezdit. Ani tam, ani u stánku s občerstvením nikdo nebyl.

My jsme pak přešli Nuselský most (poprvé v životě) a od Kongresového centra sešli dolů k tramvaji.


Lákala nás ještě řeka - tam bylo na rozdíl od muzea úplně narváno. Ale i tak jsme si půjčili šlapadlo (babička překonala obavy) a hodinku se projeli po Vltavě.



A výlet jsme jako tradičně zakončili u Hájka ve Vodičkově ulici a v Neoluxoru na Václaváku. Tam musíme pokaždé..., abychom si pokaždé nějakou knížku domů přivezli...

Tak hezký letní den!