středa 11. dubna 2018

Oblíbené karetní hry

V poslední době u nás vedou především karetní hry, jsou oblíbenější než ty deskové. S těmito třemi jsme strávili letošní zimní období - na horách, o víkendech, děti samy, děti s námi, s kamarády, s babi a dědou...


Čarodějky, jak my jim říkáme, jsou od francouzské firmy Djeco, která má v nabídce řadu překrásně ilustrovaných (nejen) her, třeba zde nebo zde. Čarodějky mají jednoduchá pravidla - kdo nejdříve postaví jeden ze 4 zámků? Do vašeho stavebního úsilí však může zasáhnout škodolibá vyšší síla v podobě čarodějky a vy můžete o jednotlivé dílky rychle přijít, nebo vám pomůže šťastná náhoda v podobě půvabné víly, která čarodějnou moc přebije. Navíc můžete obchodovat, za drahé diamanty kupovat od protihráčů díly, taktizovat.


Je to skutečně milá, ale svižná hra pro 2-4 hráče a doopravdy pobaví i dospěláka. Všechny malé holčičky budou tuhle hru určitě milovat, protože je prostě tak růžově holčičí :)


Lichožroutí hra "Lichopolo" od firmy Bonaparte je postřehová hra s 64 kartami pro 2-4 hráče. Tady není prostor pro taktiku, tady hraje roli štestí, ale hlavně rychlost, postřeh, rychlá orientace.


Karty se v rychlém sledu vykládají a vodorovně, svisle nebo úhlopříčně se hledají lichožrouti do trojky - prostředí se rychle mění, co platilo před chvílí je za okamžik jinak - hledáte dle barvy, písmenka a postavičky, a to nejlépe vše najednou. Jinak hrozí, že váš protihráč bude rychlejší a vám nezbude žádná ponožka :) Hra je akční, rychlá a moc nás baví.


Solo jsme do letošních hor neznali, dostali jsme ho jako dárek od kamarádů. Moc děkujeme, protože hra se okamžitě stala hitem. Na horách jsme ji hráli donekonečna, znovu a znovu, s dětmi pozdě do večera, když odpadly děti, znovu pozdě do noci s dospěláky. Po horách jsme ji naučili kdekoho.


Pravidla jsou na první pohled podobná klasickému "prší", ale mají řadu záludností a poťouchlostí. Takže, pokud máte "prší" zaryto pod kůží jako já, snadno se v Solu necháte nachytat. Hra je dynamická a taktizovat moc nejde. Karty ve vaší ruce se totiž mohou rychle změnit - buď si je musíte s někým vyměnit, nebo je musíte poslat po směru hodinových ručiček nebo i v protismětu, musíte si vzít 4 karty najednou nebo stojíte, jednou, dvakrát... Předvídat můžete jen částečně, ale spíš se musíte rychle rozhodovat a zbavovat se vysokých karet, protože pokud vám na konci hry zůstanou v ruce ty nejvyšší, přidali jste body vítězi. 
Tahle hra u nás všech maximálně zabodovala. Je skvělá!


Všechny tři máme vyzkoušené s pětiletými dětmi a staršími.

Hrajete také rádi Solo? Doporučíte nám vaši oblíbenou karetní hru? Abychom se vybavili novinkami na léto... :)


pondělí 9. dubna 2018

Kokořínsko

"Pojeďme na výlet!"
- v sobotu
- s našimi kamarády
- do lesa, do skal
- na Kokořínsko

Zaparkovali jsme u silnice ze Mšena do vesničky Ráj. A nejprve jsme prolezli skalním bludištěm - není velké, ale je krásné. Kéž by se ta voňavá pučící jarní příroda dostala prostřednictvím fotek až k vám. Snad bude cítit to sluníčko, teplo a tolik voňavého kyslíku! Snad i nám ty fotky připomenou tu předjarní svěžest.











Pak jsme se vypravili na 6,5kilometrový okruh po modré turistické, tzv. "Droužkovské cestě" kolem skalních útvarů "Obří hlava a Žába" a skrz tzv. "Průsečnou sklálu" směrem na "Pokličky".




Z téhle skalní prolézačky jsme nemohli děti vůbec dostat - hned se tu zabydlely. 


 U "Pokliček" jsem byla poprvé, ale podle počtu turistů je to místo asi oblíbené. Takovéhle skalní útvary a malebná zákoutí já můžu a i naše děti byly nadšené.





 Dole pod Pokličkami jsme se napojili na červenou "Máchovu cestu", která vede podél pohádkových mokřad. Tady někde musí snad bydlet Bába z mokřin...


Ve Vojtěchovu, u Boudeckého mlýna jsme odpočili na zelenou a voňavou Boudeckou roklí došli zpět k "Žábě", to už jsme nožky mírně cítili, ale žádné z pěti dětí ani nekňurklo, nefňuklo. 
Vylítaní, vyřádění, unavení a nabití krásným dnem míříme domů.


Okruh je vhodný i pro kočárky (vyzkoušeno), jen ze schodů z Pokliček je třeba snášet, jinak se dá pohodlně zvládnout celá stezka. Trasu zvládnou děti bez problémů, vždyť je tu tolik lákavých přírodních atrakcí a schovávaček. 
Krásný den v krásné přírodě a v milé společnosti, děkujeme, Z. :)



neděle 1. dubna 2018

Obrázky z Velikonoc

Tak kašel dohnal už i děti. Sakra práce, mě už ty nemoci nebaví! Dneska jsme byli spolu doma jako lazaři, nevystrčili jsme ven ani špičku nosu. A ačkoli svítilo sluníčko, teploměr ukazoval jen 4 stupně. Jen jsme pokukovali z okna, jak venku naši prořezali stromy a pokáceli starou ztrouchnivělou hrušku, která už začínala být nebezpečná (na poslední chvíli, už včera byl poslední možný den ke kácení). Bylo mi jí trochu líto, obě děti pod ní prospaly v kočárku horké letní dny, stín dělala obstojný. Ale já jsem na stromy citlivka, nerada je vidím padat k zemi, 



S dětmi jsme Velikonoce strávili, kvůli všem těm bacilům, dosti v kuchyni...

Na Zelený čtvrtek jsem vařila špenátovou polévku s vajíčkem. Děti se oblizovaly a babička B. mě ocenila, jak pěkně dodržuju tradice. Šplhla jsem si :)


Na Velký pátek jsem nevařila. Ani by se to nemělo, ale my na hlad i dodržení tradice vyzráli po svém - na výletě jsme dali si oběd v restauraci. Samozřejmě bezmasý, vždyť Velký pátek je největším půstem. Mimochodem rodinnou restaruraci "Hostinec U Skanzenu" v Přerově nad Labem doporučujeme. Jídlo bylo výborné, obsluha rychlá a pozorná, ceny přijatelné.

Na Bílou sobotu byla velikonoční hlavička. Náš nový zvyk (od loňska). Opět se povedla - dle receptu od Kluků v akci.



A na nedělní Boží hod jsme byli na oběd pozváni k mamince (krůtí rolády mňam) a pak už jsme jen pekli a chystali s dětmi. Beránka (bez receptu, od oka) a banánové muffiny , které děti milují.



Vajíčka máme přírodní, ale protože se ještě jedna várka louhuje, zkušenosti sdělím zítra.


Pěkné Velikonoční pondělí a užijte si pomlázku!



Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...