sobota 31. března 2018

Přerov nad Labem

Letos jsme se na Velký pátek drželi pěkně pospolu - po těch náročných dnech jsme chtěli strávit svátek s oběma rodiči, s mými i manželovými, kteří k nám přijeli na návštěvu. Takže letos žádný výlet do skal, žádné hledání pokladu, ale pěkně spolu jako rodina. Ať si děti své babičky a dědečky co nejvíce užijí.
Ačkoli jsem prokašlala noc (nemoc si vyskočila tentokrát na mě - na mě, která se celou zimu držela) a ráno byla jako moucha, jela jsem s nimi na výlet.

Jedeme znovu do skanzenu v Přerově nad Labem. Tentokrát na velikonoční výstavu.


Tahle fotka se mi čirou náhodou povedla úplně bez lidí, ale jinak tu bylo docela narváno. Hlavně pak prodejní výstava s dílničkami pro děti - naše děti si jen nazdobily perníček, bylo ale možné namalovat si vajíčko nejrůznějšími technikami nebo vyrobit si ovečku z plsti. To bych tam ale musela být s nimi sama, tedy hlavně s Nelinkou, dědečkové (a ani Fíla) totiž tolik trpělivosti neměli :).



Pokud vás baví nakukovat do příbytků lidí (tak jako mě), pozorovat jak žijí, jak tráví předvelikonoční čas i období jarních svátků, pak budete spokojeni. Fantazii se meze nekladou, takže voskové figuríny mohou ožít a pozvat vás dál...







Skanzen v Přerově vřele doporučujeme. Děti se toho spoustu nového dozví, prohlédnou si mnoho krásných starých věcí, všichni si uvědomíme, jak málo stačilo k žití a že ten život nebyl asi nijak jednoduchý. O to zábavnější se ho lidé snažili udělat.




Přeju vám pěkný Boží hod velikonoční!

neděle 25. března 2018

Dědečku,

Stáří jde teskně o holi,
hůl se však změní v cokoli
tou věčně fantastickou hrou, 
třeba i v křídla anděla, 
která se k letu otevrou
bez bolesti a bez těla. 
(Jaroslav Seifert)
- děkuju Ti za ty naše páteční cesty autem k vám , kdy jsi chtěl, abych Ti zpívala, protože jsi byl po práci unavený a bál ses, že usneš
- děkuju Ti za ty víkendy a prázdniny u vás, za to, že jsi nám třem zlobidlům vše dovolil, že jsi byl pro každou dětskou lumpárnu a vždy ses nás zastal
- děkuju Ti, že jsi se mnou hrál šachy i dámu a nechával jsi mě vyhrávat
- děkuju Ti za ty víkendy a zimní i letní prázdniny ve Vítkovicích
- děkuju Ti, že jsem s Tebou mohla strávit pátek 17. listopadu 89, vidět s Tebou polární záři na kopci, kde jsi zastavil, a pak si na horské chatě u televize nechat povídat o tom, co se to v té Praze vlastně děje, asi i Ty jsi byl překvapen
- děkuju Ti za všechnu Tvou finanční výpomoc, a že jí nebylo málo, za každou korunu jsem Ti byla během studií vděčná
- děkuju Ti za Tvůj velký dar, malého renoldíka, modrou krabičku, za naše první auto, sloužilo ještě dlouho
- děkuju Ti za půjčení auta na svatební cestu do Francie, bez Tvého auta bychom nikdy takový kus světa neviděli
- děkuju Ti za Tvé politické názory, za Tvé demokratické smýšlení, které mě tak imponovalo
- děkuju Ti, jak jsi přijal mého muže, jak dobře jste si spolu rozuměli
- děkuju Ti za každé milé přivítání, jak jsi nechal každé práce a byl jen s námi
- děkuju Ti za každé vyprovázení k vratům, loučení a mávání, za každé "jezdi opatrně"
- děkuju Ti za každé hlídání mých dětí, děkuju, že jste s babičkou přijeli kdykoli, když jsem potřebovala
- děkuju Ti za to, že i ve svých osmdesáti letech jsi neváhal hrát s Fílou fotbal
- děkuju Ti za to, jaký jsi byl k dětem milý a trpělivý pradědeček, jak jsi nechal Nelinku, aby se k Tobě mačkala, i když už Ti nebylo dobře
- děkuju Ti za Tvou skromnost, laskavost, moudrost, pracovitost a obětavost
- děkuju Ti, že jsem s Tebou mohla být v těch posledních dnech a aspoň chvíli Tě držet za ruku
- děkuju Ti za Tvá poslední slova "holčičko zlatá".

Děkuju sama za sebe, protože toho, co jsi udělal pro babičku, pro rodinu, pro obec, je nepočítaně.
Brala jsem jako samozřejmost, že tu s námi jsi, a teď cítím velké prázdno. Ale také cítím, že už jsi chtěl odejít, a tak to respektuji a přeju Ti klid a ticho.
Jsem šťastná, že jsem mohla být Tvojí vnučkou. 


sobota 17. března 2018

Přečteno - detektivky s ženskými hrdinkami

Liane Moriarty: Sedmilhářky 

Sedmilhářky mě zaujaly! HBO natočila podle knížky film s hvězdným obsazením, ale já sáhla po knize, aniž bych toto věděla. A jsem ráda, je to pěkné, svěží čtení, s rychlým spádem děje, zajímavými hrdinkami, neobvyklou výstavbou děje a načekaným rozuzlením.


Vzhledem k názvu knihy počítáte s tím, že ani jedna z postav asi nebude úplně férovou postavou, čekáte, co se ještě odhalí, co kdo na sebe prozradí či neprozradí. Kdo co skrývá, kdo lže a hlavně jak moc.
Do australského přímořského města, v němž společenskému životu vládnou ženy, ženy silné a rozhodné, a v němž všichni vědí, že "jestliže nepozveš na narozeninou párty každé dítě ze třídy, nemáš co rozdávat pozvánky na školním hřišti", protože "tohle ví každá matka, je to místní zákon", se přistěhuje mladičká Jane, kterou si všichni pletou s au-pair, se svým pětiletým synem. Proč se přistěhovala? Byla to náhoda? Je jejím životním trápením jen to, že vychovává Ziggyho sama? Co si Jane v sobě nese? Proč si o sobě myslí, že je tlustá a ošklivá? Proč stále žvýká?
Jednou z vůdčích žen je Madeline, jejíž muž Ed je chlap do nepohody a která navenek žije život stoprocentní a neomylné dámy. Pracuje jen 20 hodin týdně, takže stihne být i perfektní matkou na plný úvazek. Proč se tedy její starší dcera z prvního manželství rozhodne přestěhovat se i se svou postelí k tátovi? Vždyť svého exmanžela Nathana i jeho novou Bonnie by Madeline nejraději viděla na druhém konci zeměkoule. Nathan je opustil, na vše zůstala sama, Abigail patří přece jenom jí. Madeline je úblížená, ukřivděná, tohle se neodpouští!
Třetí do party je krásná Celeste, která jako by nežila tady a teď, ale někde jinde a někdy jindy. Proč se trápí, když žije s manželem a dvojčaty tak dokonalý život, se kterým se Perry tak rád chlubí na Facebooku. Mají hromadu peněz, ale chybí jim důvěra mezi sebou. Čeho a proč se Celeste bojí?  Jakou má Perry minulost? 
A vedle svých matek žijí své životy i jejich děti. Někdo šikanuje, někdo je nařčen z toho, že šikanuje, ale nikdy nešikanoval, někdo je šikanován, o někom si ostatní myslí, že je šikanován... ale "státní škola Pirriwee je území bez šikanování! ... Šikanování říkáme rozhodné NE!" Kdo z dospělých a kdo z dětí je vlastně viníkem a kdo obětí?



Životy hrdinek se odkrývají pomalu a pomalu do sebe zapadají, nic se totiž neděje náhodně a vše spolu souvisí. A navíc už na začátku je ohlášena vražda, vražda jednoho z rodičů. Svědci jsou vyslýcháni, takže se v každé kapitole dozvíme střípek z vraždné mozaiky.


Je to dobré čtení! Pokud vás láká příběh ze současného světa, se současnými problémy, které se můžou stát komukoli kdekoli, pak téměř 450 stránek slupnete, ani nebudete vědět jak. 


Paula Hawkins: Dívka ve vlaku


Tak Dívka ve vlaku už tak vysoké hodnocení ode mě nedostane. Nápad dobrý, ale výstavba děje dost pokulhává. Místy je to rozvleklé, příliš natahované. Postav není mnoho, takže si relativně brzy můžete vraha tipnout a pak už jen čekat, jestli byl váš odhad správný.





Nemůžu se rozhodnout, zda hrdinka Rachel, která dostala od života za uši - tak moc chtěla dítě, že žal zapíjela alkoholem, až mu zcela propadla, rozpadlo se jí manželství,  přišla o střechu nad hlavou, takže živoří u milé kamarádky, přišla o práci, docházejí jí peníze...., je, nebo není kladnou postavou. Chvíli jsem ji nesnášela, chvíli ji litovala, chvilku mi přišla nechutná, chvilku jsem jí držela palce, ale nějak jsem ji nepřijala... Vlivem alkoholu krátkodobě ztratí paměť, a když se snaží být co nejvíce užitečná při hledání vraha jí sympatické a dokonalé Magan, začne vlastně škodit sama době. Čím víc se snaží, tím víc se jí nedaří. Svět, který si vysnila, není reálný, i když se mu snaží uvěřit sebevíc. A ani svět Anny, která se provdala za Rachelina exmanžela, není tak dokonalý, jak si obě myslí...
Příběh je vyprávěn z pohledu tří žen (Rachel, Anna, Megan) a samozřejmě to vše do sebe zaklapne. Ale tentokrát se nemůžu ubránit dojmu, že to je až příliš vyumělkovaná kalkulace. Tak nějak nevěrohodná. 
Ale vlastně jo, do vlaku je to takové fajn čtení (pozor na to, co z vlaku vidíme a co si myslíme, že vidíme :) , nenadchne, ale ani neurazí.

neděle 11. března 2018

Sedm dní

Minulou sobotu jsme ještě bruslili a hráli hokej na zamrzlém rybníku. 
Po několikadenních silných mrazech jsme se nebáli na něj stoupnout. 

 



 
... A dnes jsme otevřeli okna, 
vymetli z verandy pavouky a zimní špínu, 
vyvětrali peřiny a Brokův pelech, 
přivezli koňský hnůj do skleníku, 
zasadili petrklíče
a dali si kávu na sluníčku.


Vítej, jaro, a už tu prosím zůstaň :)


středa 7. března 2018

Milion chvilek

Včera byly zveřejněny výsledky průzkumu - jak by lidé volili v měsíci únoru. Nejsilnější stranou by bylo opět ANO, tentokrát dokonce s 32 %, následovali Piráti, třetí SPD s 11 %. 

Jímá mě děs a hrůza. Jsem rozhořčená, rozzlobená, smutná, zklamaná. Bojím se toho, co bude. 
Po té, co se v pondělí tisícům lidí v mnoha městech podařilo dosáhnout toho, že populistický Babiš se zalekl davů a přikázal členům ANO, aby odvolalo Ondráčka z čela komise pro GIBS, zažehla se ve mně jiskřička naděje... Ale přesto myslím, že se řítíme do propasti...


https://www.info.cz/cesko/protest-proti-komunistovi-ondrackovi-podivejte-se-jak-se-demonstrovalo-na-vaclavaku-25337.html

Jsem v podstatě empatický člověk, snažím se lidi pochopit, porozumět jejich myšlení a konání, ale takové výsledky průzkumů nedávám. 

Nechápu, jak se může třetina voličů rozhodnout pro člověka, který 
- je trestně stíhaný, protože vyvedl, ukradl, převedl evropské peníze. U nás není krádež evropských peněz trestné? Když to dělají všichni, premiérovi to odpustíme? Věřímu mu, že to je prostě jen "kampaň"?

- byl prokazatelně agentem STB? Koho všeho bude vlastně ještě žalovat? Bude se soudit až do smrti, jak po vynesení posledního rozsudku prohásil?
- je vlastníkem rozšířeného deníku, takže pravdu si může přizpůsobovat dle sebe (MF Dnes jsme už vloni na jaře odhlásili a od té doby jsem si nekoupila jediný výtisk - nepodpořím toto médium už ani jedním halířem.), takže na titulní straně úterní MF Dnes je článek o nepoužitelných autolékárničkách, ačkoli večer předtím zaplavily česká města tisíce demonstrujících občanů a o nich ani čárka? - je premiérem v demisi, ale přesto odvolává vysoké funkcionáře z důležitých institucí (Homolka, Česká pošta...)?
- činí nátlaky a vyhrožuje - viz nátlak na ředitele GIBSu?
- potřebuje komunisty a šílenou SPD pro podporu své vlády?

- a navíc ve svých firmách zaměstnává "levné" pracovníky ze zahraničí (z Rumunska, Ukrajiny), kteří zastoupili české lidi, kteří nebyli ochotní pracovat za 80 Kč na hodinu (to je běžná praxe ve Vodňanských drůbežárnách)?
- ničí drobné české zemědělce, podnikatele, kteří mu jen vkročí do cesty? 
- ruinuje českou krajinu? 

- a co mi dále vadí, byť to může vypadat jako malichernost, neumí česky (slyšeli jste od Babiše alespoň jednu českou spisovnou větu? - já tedy ne) a používá jen manipulativní rétoriku (na slovo kampaň už jsem alergická).


Prosím vás, kam jsme to dali rozum? 

Výsledky voleb asi bohužel nezvrátíme, provděpodobně to bude k ničemu, ale i tak je nutné projevit svůj názor - přece nebudeme znovu čekat další čtyři roky... Proto jsem podepsala petici Milion chvilek pro demokracii. Pokud také pokládáte za nepřijatelné, aby naším premiérem byl trestně stíhaný člověk, vedený jako agent STB, prosím podepište tuto elektronickou petici. 

Nebo se necháme jen tak vysmát? 

https://www.lidovky.cz





sobota 3. března 2018

Bílí Tygři

Poprvé nás holky vzala pánská půlka naší rodiny na hokej.
Už čtvrtým rokem naši muži fandí Bílým Tygrům.
 A v pátek se hrál v liberecké aréně poslední zápas základní části.

Zdroj: http://www.hcbilitygri.cz/zapas.asp?id=Tygri-poprve-v-sezone-prehrali-Plzen-a-zivi-nadeji-na-sestku-6175

 Bylo to super!
Na hokeji jsem byla vlastně jen jednou, kdysi dávno, tenkrát to byl přátelský zápas reprezantace s Norskem.
 A do Liberce jezdila dosud trojgenerační pánská část rodiny - taťka, muž a syn.

Hokejová mistrovství a olympijské zápasy samozřejmě sledujeme v televizi pravidelně, Neli už ve svých dvou letech uměla pěkně zakřičet: "góóóóój", ale hokejovou domácí extraligu jsem v podstatě ignorovala. 
Tedy vlastně ne - pracovně jsem byla nucena číst reportáže ze zápasů, ohlasy, výsledky ... ach jak já ty úterní, páteční a nedělní služby u ČT Sport nenáviděla... veškeré informace byly vždy jedním uchem tam, druhým ven...

Ovšem včera jsem šla na zápas dobrovolně a fakt jsem byla nadšená.
Neli vydržela celý zápas, a protože nám Tygři umožnili zařvat si "gól"celkem 4x, fandila jak ostřílená fanynka.
Jen na začátku bylo nutné vysvětlit, jakou barvu dresů mají Tygři, do které branky budou dávat góly, kterou branku bránějí, proč tleskáme, když "náš" gólman chytí puk, proč se píská a bučí, když je "náš" hráč podražen, proč jde ten či onen na trestnou lavici, proč právě gólman opustil bránu..., ale rozhodčí poznala sama a hned :)


Plná hala. 
Hudba, bubny, tleskání.
Roztleskávačky, kostka. 
Mexická vlna.
Zábava, nadšení, radost. 

Jít poprvé na hokej a zažít výhru 4:0 nad Plzní, která je první v tabulce, 
tomu se říká štěstí :)
 

Zážitek korunovala růžová čepička, ve které Neli odcházela pyšně domů.


Takže: Bílí Tygři do toho! Ať vám vyjde i letos play-off!

Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...