čtvrtek 22. února 2018

Přečteno - válečné romány

Tak to nějak vyšlo - podzimní knižní volba padla na dva romány z tematikou holocaustu. Moji deváťáci mají přečíst válečný román, a tak jsem s nimi chtěla "držet basu". 
Vrátila jsem se ke klasice a sáhla také po knížce relativně nedávno vydané (v češtině 2008).




Remarquova Jiskra života je opravdu síla. Sice je to příběh smyšlený, ale postavený na tak reálných základech, až běhá mráz po zádech. Čekala jsem hodně, ale tohle byla opravdu jedna z nejdrsnějších knížek, kterou jsem kdy četla. 
Příběh se odehrává v koncentračním táboře, do něhož jsou umísťováni nemocní a práceneschopní vězni - kostry. Jaro 1945 a blížící se konec války, který vězni "cítí ve vzduchu", dělá z nacistů ještě více bezcitné bestie a z vězňů doslova lovnou zvěř. Zlikvidovat živé kostry je tak snadné... 
Jeden z hlavních hrdinů "509" raději nemá jméno, nechce být jmenován, nechce si připouštět jedinou vzpomínku na život před táborem, jedinou myšlenku, která by ho dostala mimo život v táboře. Přesto je znenadání zažehnuta jiskřička - naděje, života. Jiskra vůle žít. 
Jestli jsem měla kdy nějakou představu o nacistických zrůdnostech, pak ji tato knížka umocnila, možná i překonala. 



Chlapec v pruhovaném pyžamu je příběh psaný pohledem devítiletého německého kluka. Tomu odpovídá nejen slovní zásoba a větná skladba, ale i naivní pohled na svět. Jako čtenář (ačkoli je předpokládáným čtenářem asi dospívající, ne dospělý - devítileté dítě doufám ne) jsem na tuto autorovu taktiku rychle přistoupila, a tak děj ubíhal tak nějak nenápadně - naivníma očima malého kluka sledujeme to, co pozoruje Bruno, kterého vytrhli z jeho příjemného světa v Berlíně, od jeho kamarádů, z jeho oblíbeného domova. Sledujeme, co se děje u drátů, které oddělují koncentrační tábor od zbytku světa, a koho tam Bruno vlastně potká. 
A tak můžeme jen trnout, co se stane, když si nevědoucí, situací zmatený a naivní Bruno oblékne stejné pruhované pyžamo, jako má jeho nový kamarád Šmuel. 
Neprozradím, protože mi opravdu zatrnulo... Ačkoli to v průběhu čtení tak nevypadalo, byl to nakonec silný čtenářský zážitek. Kontrast mezi jednoduchým, až naivním vyprávěním a silou závěrečných stánek je vskutku geniální. Nevěříte a nevíte, kde je vlastně dobro a kde zlo. Závěr donutí přemýšlet nad celým příběhem - nad dobrem a zlem, nad manipulací, výchovou, přátelstvím a osamocením, životem a smrtí.

Obě knížky se ve mně nechaly silnou stopu.



2 komentáře:

  1. Obe hned davam na seznam ;). Dekuju.
    Btw. nedavnonjsem docetla tu Sul more - libilo moc (sice trochu moc nerealisticky happy zaver, ale odpusteno) a hned jdu po jejich dalsich knizkach.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ze Soli moře jsme měly obě stejný čtenářský pocit :)

      Vymazat

Velmi ráda si přečtu vaše komentáře. Děkuji :)

Z Valečova na Krásnou vyhlídku

Toho červencového dne bylo vedro k zalknutí. Zpocená jsem byla už od božího rána. Vzduch se nehýbal, jen se tak tetelil a všude bylo sucho, ...