čtvrtek 28. září 2017

Zářijová

Milí příznivci blogu Sovy Pálené, 

nebojte, nic se neděje, blog nadále funguje, jen prostě na něj, vím, je to klišé, nebyl čas. 

Ale to je to září... učitelka vleze do školy a neví o světě...


Říkám, že v životě učitelky jsou každoročně krizové tři měsíce: 
- září - než se dá všechno do pořádku, než se vše rozběhne, zaběhne a usadí;
- leden - než se vše zpacifikuje po Vánocích, než se vše znovu nastartuje, aby to hekticky mohlo skončit;
- červen - než se najdou poslední zbytky sil, aby se vše mohlo dotáhnout a uzavřít.

Mezi nimi je to práce, která mě stále baví a naplňuje. Protože jde především o učení, ne o tu zatěžující administrativní práci...

Letošní září bylo v práci tak náročné, že jsem večer padla únavou a byla ráda, že počítač je vypnutý a nemusí se zapínat.... proto ta odmlka v blogosvětě.

Děti školní rok na rozdíl ode mně zahájily školní rok docela v pohodě. Tatínek si je ráno chválí, jak jim to chystání se dobře jde, jak docela dobře vstávají a vše odsýpá rychleji než vloni. 
Neli chodí do školky v klidu a pohodě, ráno běží do třídy, skoro se ani neohlédne. 
Filda je samostatný, velký třeťák, který o nějaký doprovod ani nestojí.

Rozjely se odpolední kroužky. Zapojila jsem hlavně babičku, bez jejíž pomoci bychom to nezvládli. Na konci září už všichni vědí, kde kdo koho vyzvedává, doprovází, kdo koho hlídá. Ta logistika byla a je ale náročná...

Někdy mám strach, že všechny starosti a povinnosti v hlavě neudržím. Chci toho stihnout co nejvíce, ale kde pořád brát sil? 

Běhám. Tentokrát ale doopravdy. Už přes měsíc, tak třikrát týdně. Čistím si hlavu, vnímám svůj dech, svoje srdce, svoje tělo. Promlouvám k plícím, ať se pěkně roztahují, promlouvám k srdci, ať se posiluje, promlouvám k nohám, ať nebolí, promlouvám k břichu, ať pěkně hubne...
Nejprve to šlo ztuha, ale chtělo to jen překonat sebe samu. Stále prodlužuju vzdálenosti. Už nestřídám běh s chůzí, běžím. Prostě jdu běhat, i když se mi třeba moc nechce, i když je všude práce kolem habaděj. Jdu běhat, protože někdy mě to prostě samo nutí a láká. Víkendové ráno už si jinak ani neumím představit. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se dostala do stavu, kdy mě běhání baví. Mě, která tento druh pohybu od základky nenáviděla... Ano, baví a těším se z něho.

Jsme co nejvíce venku. Na zahradě, na poli (brambory), v lese (houby, kaštany). Soboty věnujeme rodinným výletům. Na víkend si práci domů neberu, záměrně nedělám ani přípravy (poprvé), vypouštím, čistím hlavu, snažím se odpočívat...


Relaxujeme u seriálu. Na doporučení kamarádky jsme si s mužem stáhli Most, který nás v době vysílání úplně minul. Nejprve prý můj muž koukat nebude, prosimtěcoblazništojeztrátačasu. Ale u druhého dílu už se mnou zůstal. Saga je skvělá a napnutí jsme oba :)


Čtu. Načítám knížky, které jsem doporučila svým náctiletým studentům. Chci být v obraze, když už je chci přesvědčit, aby se věnovali čtení. A protože to není žádná náročná literatura, jde to rychle a bez velké námahy se to dá zvládnout před spaním. (Až bude víc času, nachystám článek z přečteného).

Tulíme se. Když už spolu nejsme celý den, snažím se večer být jen s dětmi, už nechci po večerech pracovat, a tak se pomalu vzdávám své druhé práce. Máme spoustu nových knížek, čteme si a povídáme. Uspáváme se dohromady :) Někdy usnu u dětí asi jako první. 

Útulním byt. Svíčky, chlupaté deky, teplé peřiny místo letních dek, červená a oranžová barva, burčák, podzimní kytky. Všechno, do čeho se lze zachumlat, zabalit, v čem se zahřát, hraje hlavní roli.





Dodělávám resty. Rovnám fotky ještě z léta a zjišťuju, co všechno jsem chtěla sem napsat a už nenapsala. 
Dopisuju to, co už mělo být dávno dopsané. Archivuju. Už abych to měla hotové...

Pouštím se do nových výzev. Je přede mnou nová nabídka seberealizace a zároveň pěkného přivýdělku. Lákavá. Ale náročná. Asi jsem se už rozhodla, vezmu ji, uvidíme, jak se s ní popasuji.



Září je skoro za námi. Bylo deštivé, chladné, sychravé. Když už jsme si zvykli, přišly dny babího léta. Jako ten dnešní. Krásný, slunný den. Kéž je jich ještě aspoň pár :) 

Přeji vám krásný zbytek září.


 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi ráda si přečtu vaše komentáře. Děkuji :)

Podporujeme regionální výrobce

Takhle to vypadá po sobotním dopoledním nákupu: místní farmářské trhy (mléko, zákys, uzenky), nedaleká pekárna (pečou z mouky umleté ve svém...