středa 5. července 2017

Na Šumavě - den 1.

Letos jsme vybrali dovolenou v Čechách. Je tu přece tolik překrásných míst, která jsme ještě my nebo děti neviděli. 
Objednala jsem apartmán v Lipně nad Vltavou. Malá, dosti komerční vesnice žijící hlavně z turistického ruchu. Ale nepopiratelně krásná, uklizená, opečovávaná. Kolem malebného Lipna jsme se s manželem pohybovali už před 9 lety, mnohé viděli, ale mnohé nestihli. Měla jsem potřebu vzít sem i děti a ty krásy kolem jim ukázat. Zkrátka letos jsme se těšili k "českému moři".

Abychom do dovolené děti co nejvíce zahrnuli, abychom jim dali najevo, že jsou právoplatnými členy našimi výpravy, že každý má možnost připravit program pro ostatní a že nápady každého budou respektovány, rozhodli jsme, že každý den bude mít jeden z nás právo vymyslet program pro ostatní. První večer jsme se tedy zorientovali v nabídce aktivit (naštěstí byl v apartmánu perfektně připravený šanon s nejrůznějšími tipy na výlety po okolí, něco jsme měli připravené z domova, nějaké tipy jsme dostali od babičky a dědy, kteří Šumavu milují), prohlédli společně mapy a informační letáky, probrali možnosti...

První den byl den maminčin, tedy můj.
A mě to samozřejmě táhne do kopců a do hor. Trošku jsem se obávala, že Šumava nebude tak dramatická jako Krkonoše, že se dostatečně nepokochám horami. Ano, je pochopitelné jiná, ale mé obavy byly zcela zbytečné. Je kopcovitá, krásně zelená, plná lesů. A voní. A šumí a ševelí. A já se kochala a kochala...


Zaparkovali jsme v Nové Peci (celodenní parkování 100 Kč) u stanice horské služby. Dál už to autem nejde. Zhruba 5 km vede směrem k Plešnému jezeru příjemná asfaltka - cyklostezka. Trochu jsme litovali, že jsme zvolili výlet pěšmo a ne na kolách, protože dětem se cesta za chvíli zdála dost dlouhá a cíl v podobě nějakého jezera je příliš nelákal. Pomohla až svačinka u bublajícího potůčku.


Mraky se trochu honily, chvilku to vypadala na déšť, ale nakonec se nebe projasnilo a počasí na pěší výlet bylo ideální. Cestou bylo stále na co koukat a co poslouchat. Balzám pro všechny smysly. Zajímavý je Schwarzenberský plavební kanál, který je krásně vyčistěn. 




Když asfaltka skončila, začala být cesta ještě zajímavější - prudčeji do kopce, kamenitá, kořenovitá. Pomalu jsem začala cítit nohy, kdežto děti chytly druhý dech. Vyběhly po "Kamenném moři" jako nic a u Plešného jezera na mě s tatínkem musely čekat. 



Plešné jezero je atraktivním cílem hlavně cyklistů, lidí tu bylo tak akorát, aby je člověk příliš nevnímal a užíval si překrásné přírody. Odpočíváme, občerstvujeme se. Zásoby svačinek ale pomalu docházejí, nějak jsme podcenili, že děti by stále něco zobaly...


A pak Neli rozhodla, že půjdeme dále a výše. Nasadila takové tempo, že jsme jí sotva stačili. Vyběhla strmou cestu divokou přírodou, tzv. "zážitkovou trasu" nazvanou "Duch pralesa" (v mapě značena jako žlutá, ale na rozcestníku jako bílá, protože je to cesta "na vlastní nebezbečí") až k Stiflerovu památníku (1311m).


Odtud je ale opravdu naprosto úchvatný výhled na Plešné jezero



Pak už jsme vystoupali na nejvyšší horu české části Šumavy na česko-rakouské hranici - na Plechý (1378 m).





Jednou nohou tak stojíte v Čechách a jednou v Rakousku, což se líbilo zvláště dětem ("... a na sever... a na jih..."). Vrchol tvoří žulové skály a balvany a na vrcholu se můžete vyfotit u obrovského kříže s českým a německým nápisem "Hoře zdar!" a narazítkovat si vrcholová razítka na památku.




Žádní lidé. Nádherné výhledy na obě strany. Pastva pro oči, lahoda pro duši. Aspoň pro tu moji. A vůbec mi nevadily uschlé stromy - nejsou totiž mrtvé, jsou domovem pro mnohé živočichy, poskytují jim potravu, ochranu... mají v lese své důležité místo.

Pohled na českou stranu: 



Pohled na rakouskou stranu: 



Sešli jsme z Plechého jinou stranou (po žluté), ne tak prudkou, ale o to více kamenitou, a opět se napojili na asfaltku. Děti byly statečné, šly jak zdatní turisti, tatam bylo ranní kňourání. Poslední půlkilometr nám vlastně utekly... 

Ušli jsme zhruba 19 km. Na první den dovolené dobrý výkon. Nebojte se horských túr s dětmi, stačí jim kratší odpočinek, rychle regenerují. Jen je dobré mít hojnou zásobu svačin a svačinek, aby bylo čím doplňovat energii. 

A překrásný jelen, který na nás koukal přes plot v minizoo, kterou jsme míjeli cestou zpět na Lipno, byl nejlepší tečkou dne.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi ráda si přečtu vaše komentáře. Děkuji :)

Z Valečova na Krásnou vyhlídku

Toho červencového dne bylo vedro k zalknutí. Zpocená jsem byla už od božího rána. Vzduch se nehýbal, jen se tak tetelil a všude bylo sucho, ...