pátek 28. dubna 2017

Všichni letí na koštěti

Když budou ty čarodějnice...
představuji vám poetickou knížku britské spisovatelky Julie Donaldsonové 
s půvabnými ilustracemi Axela Schefflera. 

"Všichni letí na koštěti" vydalo nakladatelství Svojtka v roce 2015.
V anglicky mluvících zemích je to velmi populární knížka, animovaný film najdete i na youtube.   


Příběh o tom, jak čarodějka, která má dlouhý klobouk, mašli na copu a kouzelnou hůlku v ruce, letí na koštěti a náhle zafouká vítr...
Naštěstí se objeví zvířátka, která čarodějnici v nouzi pomůžou, 
za odměnu mohou letět společně s čarodějnicí na koštěti...


 
Co se ale stane, když se koště zlomí?
Co se ale stane, když potkají zlého draka, který má velký hlad? 





Krásnou knížku plnou velkých barevných obrázků, 
s veršovaným příběhem, 
který krásně vyzní čtený nahlas
vřele doporučuju ke společnému čtení klidně už dvouapůlleťákům.

  Děkuji za návštěvu 
a dobře se na ty čarodějnice připravte ;)

sobota 22. dubna 2017

Medvědí sezóna

Já vím, už je to otřepané... nic originálního...
móda zvaná "medvědí česnek" zalila republiku.
Každý, kdo chce být "in", hledá, sbírá, kupuje medvědí česněk. 

Já o něm poprvé slyšela asi před čtyřmi lety, 
vloni jsem si dokonce koupila cibulky v zahradnictví a zasadila do záhonku.
Letos k mému velkému překvapení vyrostlo asi 12 lístků a dva květy. 
Vypadá to, že je to opravdu odolná rostlinka, protože jsem ji vysadila
 přesně tam, 
kde by se jí podle všech rádců dařit nemělo. 
A vida, roste.

Větší úrodu jsme našli ale samozřejmě v lese, 
místečko nám poradili kamarádi, 
ale prý je tajné. 
Chápu, stejně jako se neprozrazují houbová "pole", 
všichni tají i pole medvědí. 





Vypravila jsme se na výpravu s dětmi a přinesli si pěkný košík. 



Podarovala jsem, uvařila "medvědí" oběd a něco zamrazila.

Polévka z medvědího česneku je velmi aromatická, 
proto je třeba ji zjemnit - já ji vařila podle tohoto receptu. 
A myslím, že ten brambor tam byl dobrý nápad. 



Pokrájené lístky jsem dala i do bramborákového těsta, 
upřímně řečeno česnek v bramborácích moc cítit nebyl,
ale tak pro ten pocit :)

  


Drobně pokrájené lístky jsem použila i do "česnekového" másla.
Aby byla chuť výraznější, přidala jsem i obyčejný česnek a sůl.
Děti to samozřejmě nenadchlo, ale mě ano. 
Na čerstvé pečivo... láhůdka...



Další listy jsme rozmixovala tyčovým mixérem 
společně s trochou vody a rostlinného oleje. 
Směsí jsem naplnila tvořítko na led. 
Zmrzlé rybičky pak použiji třeba na dochucení polévky, 
špaget, jako koření pod maso... 
Možností asi nekonečno...




Máte ještě nějaký tip na zpracování medvědího česneku? 
Pesto jsem zatím nezkusila...
Máte osvědčený recept? 

Tak medvědům zdar :)
 

středa 19. dubna 2017

Naše Velikonoce

Byly klidné, pokojné, rozjímavé. 
I letos jsme se snažili, aby si děti uvědomovaly podstatu Velikonoc.
Hodně jsme četli o Ježíšově životě, hodně jsme si povídali. 

A protože byly letošní Velikonoce hodně studené a ze zahrady nás často vyhnal déšť či zima, bylo dost času na mnohé velikonoční tradice. 

Ať to bude znít sebevíce pateticky, přála bych si, abychom si nejen ty lidové, ale právě ty křesťanské tradice i v dnešní době stále připomínali, abychom stále věděli, kam patříme, aby to věděly i naše děti.




 


Pokud byste rádi něco více nejen o velikonočních dnech a tradicích s nimi spojenými, pak vřele doporučuji tuto knížku:






sobota 15. dubna 2017

Velikonoční hlavička

Velikonoční hlavičku peče pravidelně maminka mého muže.
Většinou ji také dělá i jako nádivku k pečené drůbeži. 
Já ji letos v rámci oživování velikonočních tradic zkusila poprvé :)


Velikonoční hlavička se pekla na Bílou sobotu
a mělo to být jakési "přechodové" jídlo mezi přísným půstem na Velký pátek 
a slavnostním jídlem na Boží hod velikonoční v neděli.
Hlavičku můžete jíst teplou, ale i studenou. 
Hospodyňky ji připravovali dopředu, aby bylo jídlo hned po návratu z kostela. 

Peče se v bábovkové formě, protože by měla symbolizovat Kristovu trnovou korunu. 


  
Základ hlavičky tvoří:
veka nebo housky (ne úplně čerstvé),
mléko,
nakrájené uzené maso (já použila anglickou slaninu),
kopřivy, čerstvá špenát, pažitka, cibulová nať nebo cokoli dalšího zeleného,
nastrouhaný muškátový oříšek, pepř,
vejce (použila jsem 5 celých vajec)
vaječné bílky (cca 3).


 Housky nakrájíme na kostičky, zalijeme mlékem, aby se pěkně vpilo do housky,
 uzené na drobno, 
zelené lístky na drobno, 
vše smícháme s vajíčky a muškátovým oříškem (někdo přidává i česnek).
Ušleháme bílky, které pak opatrně vmícháme do směsi. 
Vše nalijeme na vymazané bábovkové formy 
a pečeme na cca 190 - 200 stupňů asi 45 minut. 


Hlavičku si pochvalovala celá rodina,
 takže tímto máme nové tradiční velikonoční jídlo :)



pátek 14. dubna 2017

Na Velký pátek do skal

Zavádíme novou rodinnou tradici, 
díky zákonem volnému dnu 
máme o Velikonocích více času být spolu. 

Včera jsem narychlo pozvala kamarády na společný výlet do skal...,
stejně jako vloni jsme vyrazili hledat poklady. 

Osm dospěláků.
Devět dětí. 

Všichni jsme byli poprvé v Besedických skalách 
a všichni jsme byli zcela okouzleni překrásnou přírodou. 

Pískovcové skály nabízejí překrásné vyhlídky na zákoutí Jizery v okolí Malé Skály, na Suché skály, dokonce až na Ještěd a Bezděz...
... jeskyně, sluje, různá zákoutí, chodbičky, komůrky, labyrinty. 

Podrobnější popis trasy najdete zde



 A samozřejmě jsme těm našim skřítkům schovali malý poklad. 








 Dovedu si představit, že někde tady se odehrává Erbenův Poklad

(...)
Běží žena, dolů běží,
pospíchá do chrámu Páně:
tu nablízku lesní stráně
kostel na pahorku leží.
A v úvale ku potoku
náhle ubystřuje kroků;
neb jak větřík volně věje,
z kostela slyšeti pění:
v kůru tam se právě pěje
Krista Pána umučení.
Běží, běží podle skály:
"Co to? Mám-li věřit oku?
Což mě moje smysly šálí?"
Stane, ohlíží se kolem -
rychle kroky zpět obrací,
stane zase, zas se vrací -
"Tam ten les, a zde ty klesty,
tamto vede cesta polem -
vždyť jsem nezbloudila z cesty!
Bože, co se se mnou děje!
Což zde nejsem u kamena?
Jaká se tu stala změna!"
Zase stojí, zase spěje,
celá jsouci udivena,
oči rukou si protírá,
o krok blíže se ubírá:
"Bože, jaká to tu změna!"

Tu, kde z divokého klestu,
od kostela tři sta kroků,
veliký čněl kámen v cestu,
co se nyní jeví oku?
Jeví se tu ženě, jeví
vchodem vršek otevřený -
vysvětliti sobě neví -
kámen v cestu postavený,
postavena celá skála
jak by od věků zde stála.
Jeví se tu, jeví ženě
chodba pod zemí, co síně
vyklenutá ve křemeně;
a tam, klenba kde se tratí,
ve tmavém pahorku klíně,
jakýs plamen znamenati.
I hoří to jasnoběle,
jako v noci svit měsíčka;
i zaplává rudoskvěle,
jak by západ to sluníčka.
Pokračování napínavého příběhu chamtivé matky, která pro zlato zapomene pod zemí své děťátko, si můžete připomenout tady
Naši Neli ten příběh zcela fascinuje... 




Snad to nebude znít pateticky, 
ale ta naše země je opravdu překrásná!

sobota 8. dubna 2017

Kus voňavého jara

Baví mě projít zahradou a natrhat do vázy cokoli jarního - větvičky břízy,  zlatého deště, čemeřici, narcisky, hyacint... Kus voňavého jara domů...







Přeji vám hezkou zítřejší květnou neděli.


Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...