středa 24. srpna 2016

Pátý týden prázdnin aneb Co s dětmi na horách?

No, páni, prázdniny pomalu končí a já jsem teprve u pátého týdne... 

Připravte se na příspěvek plný fotek.
Místo, kde jsme strávili pátý týden prázdnin, je totiž nesmírně fotogenické, 
a to za každého počasí.
Miluju kopce a hory a mám ráda i ten výšlap na ně.
A nesmírně ráda se kochám výhledy.

Na začátku sprna jsme strávili pět úžasných dní v Krkonoších, v Benecku.
Pěšky i na kolách...
V dešti i na sluníčku...

... zažili mnohé, a tak doufám, že vám příspěvek 
bude inspirací, co na horách s dětmi. 

den první
V Benecku mají novou úžasnou cyklostezku
Tříkilometrová asfaltka s bezchybným povrchem.
Vřele doporučuju projet si ji na kole nabo na bruslích.
Určitě to je ale i krásná procházka s kočárkem. 
Bez problémů ji myslím zvládnou i malí na odrážedlech. 
Bohužel na stezku ale mohou auta, a ačkoli tam projede auto zřídka, je třeba být stále obezřetný.



Začíná v nejsevernější části Benecka, u hotelu Bellevue, přímo u stezky se ale parkovat nedá, 
nejblíže je parkoviště "Benecko - rozcestí".
Nenechte se odradit mírným krátkým kopečkem hned na začátku, protože pak už to je jen a jen rovinka.
Občerstvit se můžete na "Rovince", v příjemné resturaci s venkovním posezením a dětským hřištěm.

My jsme z Rovinky pokračovali na kolách dále po červené turistické značce směrem Špindlerův Mlýn.
Na rozcestí Pod Černou skalou jsme odbočili na modrou a prudkým (hodně) kopcem sjeli až k vodní nádrži Labská. 

Labská - začíná pršet


Kdyby nezačalo pršet, kochali bychom se, ale déšť nás hnal kupředu. 
Asi nebylo úplně nutné objíždět celý Špindl po cyklostezkách (kolem sjezdovek, kopečky nahorů a dolů), pohodlnějsí by bylo napojit se prostě na hlavní silnici, ale cyklostezka je přece jen více bez nervů.

Projeli jsme celý Špindlem až k dolní stanici lanovky na Medvědín. 
V pohodě nám vyvezli kola až nahoru na horu :)
Už neprší, a tak se kocháme.
Na Medvědíně se jistě vyplatí vyřádit se na super hřišti - baví i dospěláky.




A pak znovu po červené do Horních Míseček, odtud můžete zpátky do Benecka několika cestami. 
My (omylem) vybrali super dlouhý kopec dolů do Vítkovic a pak bohužel prudké stoupání zpět k Rovince. 
Suma sumárum, nějakých 25 kilometrů a super zážitky.
 
den druhý
Ve znamení relaxu ve špindlerovském aquaparku
Venku je hezky, tak je tu relativně málo lidí, vířivky máme jen pro sebe.
Tobogány, divoká voda, brouzdaliště, vířivky... na dvě hodiny zábavy tak akorát.
A pak zastávka ve Vrchlabí - oběd a procházka v zámeckém parku. 

 
den třetí
Pro mě ten nejkrásnější. 
Konečně výlet do kopců a hor. 
Z Horních Míseček, kde zaparkujete auto, protože dál už vás nepustí, jezdí kyvadlově autobus až na Zlaté návrší k Vrbatově boudě.
Naplánovala jsem okruh, který jsme nakonec všichni dali ("To dáme, to dáme!!")
Bez kočárku, bez jakýchkoli nosítek (dobře, ke konci chvilku pomohl tatínek).
Děti občas remcaly, ale jinak statečně šly. 
Od mohyly Hanče a Vrbaty, kolem Kotle na Růženčinu zahrádku, pak k prameni Labe, odtud přes Labskou boudu k Pančavským vodopádům a zpět na Zlaté návrší.
Okruh odhadem 7 kilometrů
    










Hele, srnka!


Fílovi vrtaly v hlavě bunkry z opevnění - pořád nad tím přemýšlel a stále se ptal, jak to vlastně před tou válkou bylo a proč ten Hitler dostal vše tak snadno. Nejvíce ho zajímalo, co jsme těm Rusům dali jako dárek za to, že nás nakonec osvobodili....
vojenská opevnění ze 30. let 20. století
Neli měla s sebou malinkou lupu a zkoumala kytičky a broučky (nebo alespoň dělala, že zkoumá). 
To byl dobrý nápad, protože ji to motivovalo jít stále dál a hledat další zajímavosti.






I my jsme si do pramene hodili korunku pro štěstí....

pramen Labe


Labská bouda


Pančavský vodopád



Shrnutí dne:
- Krkonoše jsou malebné, kouzelné a krásné
- Krkonoše jsou lákadlem, takže na začátku srpna to u pramene Labe vypadalo jako na Václaváku a bylo téměř nemožné, udělat si fotku bez lidí (vždy tam máme kus nějaké nohy nebo hlavy)
- je známo, že na horách se rychle mění počasí, o čemž jsme se přesvědčili i my, a ačkoli jsme měli bundy a děti čepice, pěkně jsme vymrzli a vyfoukali (u Labské hlásili jen 11 stupňů) 
- příště necháme děti babičkám a vyrazíme sami - a pěkně až na Sněžku :)

den čtvrtý
Celý propršel.    
Vytáhli jsme pláštěnky a vyrazili na úžasnou "Lufťákovu stezku", za odměnu dostanou v některé ze zapojených chat ještě "certifikát"
Skvěle vymyšlená 1,6 km dlouhá trasa plná úkolů a zábavných disciplín - ti ani nepostřehnou, kolik toho vlastně ujdou. 
Jen pozor! Stezka není okruhem, jak jsme se my mylně domnívali, ale jen cestou tam a zpět. Takže u poslední disciplíny je třeba se obrátit zase směrem na začátek (a ne někam dál po červené...)



  

den pátý
Balíme, ale den chceme ještě využít, je totiž opět hezky. 

Manžel naplánoval takový malý cyklo okruh kolem Benecka. 
Prý nic náročného. 
...
Nakonec ... celkově 35 kilometrů, uff - rovinky, kopečky nahoru i dolů a výšlap na kopec Žalý 

A báječné borůvky.
A výhledy z rozhledny Žalý. 
No, stálo to za to. 
  






 

Krkonoše, stejně jako každé jiné hory, miluju a doufám, že té lásce naučíme i naše děti. 
A proto jsem ráda za každou dětskou stezku, za vše, co dětem pobyt na horách zpříjemní a pobaví je.

Takže, až pojedete na Benecko, určitě vyzkoušejte cykloztezku k Rovince, ze Špindlu lanovku na Medvědín a hřiště tam a Lufťákovu stezku.

Krásné výlety!  


PS: A co s sebou dětem na čtení na deštivá odpoledne a společné večery

třeba .... Krkonošské pohádky od Marie Kubátové  
(koupili jsme ve Vrchlabí v infocentru) 

a Krkonošskou pohádku (klasika) od Boženy Šimkové 

a pohádku Krakonošova nevěsta od Amálie Kutinové
 (z knížky Padesát pohádek východočeských autorů, nakl. Kruh, 1981 - skvost z mého dětství).








 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi ráda si přečtu vaše komentáře. Děkuji :)

Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...