pátek 24. června 2016

Červen

Horko, sluníčko, modrá obloha. 
Tohle je červen dlouho po Medardovi. 
Červen je můj nejoblíbenější měsíc. 

V červnu je všechno červené 
a červená je má oblíbená barva.

V červnu se sice chodí do školy, 
ale povinnosti se uzavírají, končí. 

V červnu je pro mě magická noc letního slunovratu, 
který vážně vnitřně hodně prožívám 
už několik let. 

V červnu jsou dlouhé dny a krátké noci, 
dokonce i mně, sově, stačí méně spát
a ráno jsem čilejší. 

V červnu je plno vůni, různorodých barev 
a zvuky jsou tlumenější. 

V červnu dozrávají jahody a hlavně třešně - 
moje nejoblíbenější ovoce.

V červnu jsem se narodila 
a rok co rok mívala od maminky
jahodový dort s želatinou. 

V červnu jsem si začala psát tento blog -
pááni, já to vydržela celý rok 
a stále mě to baví. 
  
Miluju červen ze všech měsíců nejvíc, nejvíc, nejvíc....




neděle 19. června 2016

Vybíhám

Tak jo, můj vztah k náročnějšímu pohybu je ...
no, vlastně žádný. 
Zapomněla jsem se hýbat, 
sice miluju chození a turistiku a občas sednu na kolo, 
ale náročnějšímu hýbání se jsem se od narození dětí spíš vyhýbala. 
Pořád k tomu by nějaký důvod - obrovská únava, nedostatek času, neměla jsem boty a znovu dokola - únava, čas, únava, čas...
Dneska ne, začnu zítra a když ne zítra, tak příští týden určitě. 

Jenže jsem zjistila, že už příliš moc sedím...
do školy jezdím autem, druhou práci mám u počítače...

Tělo samotné si řeklo a vyslalo mě k pohybu. 
Koupila jsem si boty v Lidlu, nic drahého, co kdyby mě to nebavilo, 
tak ať to nejsou vyhozené peníze, a jedno funkční tričko. 


Dlouhé běhy tedy nesnáším už od základky - 
nejdříve kolečka za 12 minut, 
pak 1500 m nebo přespolní běhy - to byly moje noční můry. 
Naopak jsem pravidelně vyhrávala šedesátku a stovku. 

Tak fajn, poslechnu svoje tělo a zkusím to. 
 
Poprvé jsem vyběhla předminulý víkend - 
v sobotu a neděli ráno.
No vyběhla, spíše vyšla. Střídala jsem hodně rychlou chůzi s během.
Pokud jste na tom jako já a běhu se bojíte, začněte podle tréninkového plánu pro úplné začátečníky.
Sice mě nestresovalo to, že musím pořád běžet, ale ...
... velké uff, poprvé jsem měla co dělat, plíce nestačily ani na pomalinký běh.

Tento víkend jsem učinila druhý pokus. 
A ejhle, dnes to šlo lehčeji, po prvním kilometru
(ušla/uběhla jsem celkem 2,5 km)
se něco zlomilo - nohy byly lehčí, plíce začaly rychle vyměňovat kyslík
a dokonce i v boku mě přestalo píchat. 
Mozek začal vnímat jen dech a střídání nohou.



Chtělo by se mi říct - jako fakt super, něco na tom bude.
Nechci to zakřiknout, ale mám pocit, že dnes jsem si to užila. 

Na doporučení své sestry jsem si stáhla mobilní aplikaci "Endomondo" 
- páni, to je ale věc - měří to čas, vzdálenost, převýšení, dokonce i kalorie.
Takže toto bude můj pomocník a motivátor :)

Uběhnu svých prvních 5 kilometrů? 
To je výzva pro mě samotnou.


 

sobota 18. června 2016

Do nového

Kromě tisíce dalších věcí žiju přeměnou naší "verandy" 
- našeho letního posezení. 
Je nové po stavební stránce, ale na zařizování dosud nebyl klid a čas, 
a tak se tam "šouplo" kde co.
Je mi toho krásného světlého prostoru líto, takže s tím bude třeba něco udělat. 
Navíc nám tu bez velkého užitku stojí stará kredenc po mé prababičce. 
Už mám domluvenou renovaci u truhláře. 
Bude do zelena. 

A tak hledám inspiraci. 
Takhle nějak bych si to představovala...  








Chceme té kredenci zase vrátit život. 
Držte nám palce.

sobota 11. června 2016

Už se blíží...

... prázdniny!
Tento týden byl náročný,
 závěrečná opakování,
zkoušení a testy,
jejich příprava, oprava.
Ještě příští týden čeká "moje" děti  
velké přezkoušení na státní škole 
a pak už si dopřejeme klid...

Když učitelce končí školní rok, 
je třeba ho zrekapitulovat. 
Já to dělám především úklidem kabinetu - 
přeberu, roztřídím, založím, archivuju, zrecykluju, vyhodím
Uklidím, abych měla přes prázdniny vážně klid. 
A aby návrat poslední týden v srpnu byl v klidu a "do čistého".

Do školy jsem se v září vrátila po třech letech mateřské....
plná energie, nadšení, elánu, optimismu, 
velkého odhodlání a hlavně s otevřeným srdcem. 

No, popravdě, před Vánocemi přišlo velké rozčarování -
nezvládám, nestíhám, nemotivuju, nefunguju, jak bych měla, nic je nenaučím...
Naštěstí jsem krizi díky vánočním prázdninám a nezbytnému odpočinku, ale hlavně díky pozitivnímu hodnocení "přepadové" hospitace zvládla. 
Slova chvály mi dodala zase novou chuť.

Něco jsem přehodnotila, něco udělala jinak, něco zdůraznila a hlavně jsem si uvědomila, že nemusí všichni všechno a ani já nemusím všude všechno...
Začalo to více méně fungovat. V některé třídě více, v některé méně.
Z některé jsem chodila nabitá a plná optimismu, z některé ne. 
Ale tak to je...

Blíží se konec června a konec školního roku. 
Těším se na prázdniny. 
Těším se na pomalejší a klidnější denní provoz. 
Těším se, že si užiju čas hlavně se svými dětmi. 
Těším se, že ráno nebudu muset vstávat podle budíku.
 Těším se, že večer skončí grilovačkou nebo jen tak lenošením 
a ne přípravami na druhý den.
Těším se, že nebudu muset mít v hlavě tolik povinností a úkolů.

 A zároveň se už těším na září. 








neděle 5. června 2016

Bezinková limonáda

Bez je v plném květu, není třeba váhat.
Teď má tu pravou vůni a chuť.




Dneska jenom rychlá osvěžující limonáda: 
zalila jsem květy bezu studenou vodou a přidala plátky citrónu. 
 Zítra se pustím do tradiční bezinkové šťávy: 
  1. Květy opláchneme, prosypeme kyselinou citronovou a přidáme na kolečka nakrájené citrony, nejlépe bio, zalijeme převařenou vychladlou vodou a necháme 24 hodin odstát.
  2. Potom přecedíme přes plátýnko a zahříváme na sporáku spolu s cukrem, když se šťáva začne vařit, odstavíme a svrchu sebereme kal.
  3. Horké plníme do lahví a ihned uzavíráme, lze i sterilizovat při 80°C, aby déle vydržela. U nás se ale vypije zpravidla hned, začerstva.




Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...