pátek 13. května 2016

Život lidský...

... je tak křehký, tak zranitelný.
Máme radost, když se do rodiny narodí děťátko, slavíme jeho příchod na svět, připíjíme na jeho zdraví.Těšíme se a radujeme. 
Rodiče jsou šťastní, prarodiče pyšní, všichni se těší z pokračování rodu.

Když blízký člověk zemře, zůstane prázdno, smutek, tma.
 Jako by zemřelo kousek z vás. 
Když se ve smuteční síni loučíte s blízkým člověkem, který odešel náhle, rychle, bez varování, je to, jako by vám pukalo srdce. 
Jedno kolečko z rodinného kruhu vypadne a ty zbývající se musí naučit zapadnout do sebe jinak, nově. 
Je to těžké a chce to čas.
Dnes, při smutné chvíli, při posledním rozloučení, jsem nejvíce myslela na tetičku, láskyplnou a obětavou ženu, která ztratila předobrého milovaného muže.
Člověka předobrého, který k nám do rodiny přišel z Moravy, člověka srdečného, dobrotivého, pracovitého a ušlechtilého.
 Jejich manželství, které trvalo přes padesát let, budiž mi příkladem - pevně při sobě stáli při všech strastech a obtížích, které jim život a hlavně bývalý režim připravil. Měli se rádi.
Tento týden nám přinesl velký smutek
a smíření s bolestí zatím nepřichází. 

Strýčku, nezapomeneme.


 
 

3 komentáře:

Velmi ráda si přečtu vaše komentáře. Děkuji :)

Z Valečova na Krásnou vyhlídku

Toho červencového dne bylo vedro k zalknutí. Zpocená jsem byla už od božího rána. Vzduch se nehýbal, jen se tak tetelil a všude bylo sucho, ...