neděle 29. května 2016

100 let od Verdunu

Je to už devět let,
 kdy jsme se s mužem vypravili na velkou prázdninovou cestu Francií. 
Maličký dvoudvéřový renault, 
stan, spacáky, pidivařič,
mapa a foťák. 
Víc jsme s sebou snad neměli.

Cílem byla Normandie a Bretaň. 
Na tu skvělou dovolenou, kterou jsme si sami naplánovali, sami řídili a organizovali, nikdy nezapomenu. 

Tisíce zážitků, stovky úžasných okamžiků, 
desítky vesniček a měst 
a několik silných dojmů.
Jedním z nich byl pohled na nekonečné řady 
křížů a pomníků na válečném hřbitově u pevnosti Douaumont 
a kostnice s pozůstatky neznámých vojáků v památníku. 
Řady a řady. Tisíce hrobů. U každého keřík červených růží.
  


V těchto dnech je to právě 100 let od krvavé bitvy první světové války.
Bitvy, v níž padlo na německé i francouzské straně kolem 700 000 vojáků.
Bitvy, která trvala téměř 10 měsíců.
Bitvy, která v konečném výsledku nepřinesla nic.
Statečná obrana města se však stala symbolem francouzské hrdosti.
Ovšem za cenu tolika zmařených životů....
 

Dopis francouzského vojáka

Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden trychtýř vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.





Na takové místo nezapomenu, nikdy. 



Zahradní

Minulé pondělí byli hosty v Nočním Mikrofóru na ČRo2 manželé Balašovi (Radek Balaš je mi znám hlavně jako porotce v soutěži StarDance).
Žijí mimo Prahu, na vesnici, v přírodě. 
Za prací dojíždějí. 
A jako bych slyšela sebe samu, když pan Balaš říkal:
"Žije se nám tam fantasticky... 
Na chalupu jsme se dostali tak jednou za měsíc,
teď jezdíme do přírody každý den."

Ano, i nám se žije na vesnici, v přírodě, u lesa fantasticky :)
 









pátek 27. května 2016

Pozdrav z Drážďan

Výletujeme o sto šest. 
Včera tedy jen s Fílou. 

Využila jsem příležitosti a dobrovolně se nabídla jako druhý pedagogický dozor
na výlet s deváťáky do Drážďan.
A Fílu jsem vzala s sebou.


Procházka Zwingerem, starým městem, 
kolem pamětihodností, 
studentům slíbený oběd v McDonald´s
a návšteva muzea hygieny 
a samozřejmě nezbytný rozchod na Prager Strasse...


Pár kilometrů v nohách, 
plno nových podnětů, 
zážitky s postpubertálními deváťáky,
pěkné fotky
a krásný den s Ílou. 
Který nezafňukal, nestěžoval si na bolavé nohy,
statečně zvládl i cestu mikrobusem, kde si deváťáci udělali mejdan:
Come on, enjoy the journey...
 
A dnes ráno, kdy jsem já sotva lezla z postele,
bez remcání a známek únavy byl první na nohou. 
Já mám tak úžasného kluka! :)

Už jsem v Drážďanech párkrát byla 
a pokaždé jsem okouzlena
tou německou pílí, pracovitostí a houževnatostí.
Vrátit život do zcela rozbombardovaného města...
 


 Přeju pěkný pátek.

úterý 24. května 2016

Pozdrav z Kokořína

V neděli bylo počasí stvořené na koupání. 
Třicetistupňová předpověď se nakonec vyplnila.
Ráno jsme byli všichni tak příjemně nedělně leniví, 
takže nápad vyjet si na výlet byl rychlý a bezprostřední.
Takové výlety bývají nejlepší.

Na Kokoříně jsme ještě s dětmi nebyli, tak co třeba tam? 


Kokořínské údolí je malebné a krásně voní lesy. 

 Přeju hezké výlety a šťastné návraty :)

neděle 22. května 2016

Meduňkový

Sobotní dýchánek ...
rovnám fotky, archivuju, zálohuju, vytvářím fotoknihu...,
poslouchám u toho archiv oblíbenéno Nočního Mikrofóra
a k tomu meduňkový čaj s lžičkou domácího jitrocelového sirupu.

Nadrobno nakrájený čerstvý jitrocel jsem prokládala 
do sklenice s třtinovým cukrem. 
Trvalo to skoro týden, než se cukr rozpustil a jitrocel pustil šťávu. 
Směs je dobré nechat na slunném místě, raději sklenici přikrýt kapesníkem
než zavřít pod víčko. 
Přes noc jsem pak nechala směs překapat přes plátýnko do sklenice. 

Sirup i čaj - výborné!







 

pátek 20. května 2016

Knížky od Svojtky I.

1. dubna vyhlásilo nakladatelství Svojtka akci - vše za půlku. 
Samozřejmě jsem si chtěla vybrat, 
jenže ten samý nápad mělo dalších tisíce lidí, 
takže server nápor neunesl a zkolaboval. 
Podařilo se mi objednat až 2.4. těsně po půlnoci, naštěstí akci o pár hodin prodloužili. 
Pro velký zájem ale slíbili, že akci v blízké době zase zopakují, 
a tak nabízím inspiraci. 
Udělala jsem si zásobu knížek "s otvíracími okénky", 
a to i proto, abych měla na rozdávání. 
Bratranci a sestřenice a kamarádi... každou chvíli někdo něco slaví.
Takže než vše rozdám, nafotím a předvedu:

  
Co se děje v podzemí již máme podrobně prostudovanou, 
stránky jsou jak z přírody, tak z města. 
Zajímavé, poučené, 
pro mého prvňáčka přesně akorát.



Barevné obrázky, otvírací okénka, krátký text,
to děti láká a zaujme.




  
Tyhle dvě budou určitě jako dárek. 
Kluci v naší rodině jsou fandové do lodí, takže myslím, 
že jsem se trefila.


Až zase vyhlásí akci, neváhejte :)

úterý 17. května 2016

Rukama po mapě

Rádi cestujeme. 
Teď momentálně často jen prstem, resp. rukama po mapě. 
K šestým narozeninám dostal Íla mapu Evropy 
a pro velký úspěch k sedmým pak i mapu Asie. 
Barevné puzzle s úchytky jsem koupila zde 
a byl to jeden z nejužitečnějších nákupů.
Už než šel Íla do školy, bezpečně věděl, kde leží Španělsko i Dánsko, 
které země sousedí s Českou republikou,
a prakticky si vyzkoušel, kolikrát se asi tak naše republika vejde třeba do Francie.
Navíc chtěl, abychom s ním soutěžili ve skládání na čas 
(samozřejmě jsem vždy prohrála, vzhledem k tomu, že on si složení stopoval dopředu několikrát za den).
Skvělá názorná pomůcka.  


 


 
Asie už  pro něj tak atraktivní není, vždy si raději vytáhne Evropu.
Ale když už na to dojde, porovnáváme velikosti států 
a snažíme se napasovat všechny středoasijské republiky do sebe. 
Jednoduché to rozhodně není. 
Ale aspoň nějakou představu o tom, kde leží Mongolsko a Indie, určitě má.
Jestli váháte, maximálně doporučuju.




neděle 15. května 2016

Malinový

Když jsme minulý týden měli na sobotu pozvanou návštěvu, 
měla jsem chuť připravit nějakou opravdovou mňamku. 
Něco lehkého a letně osvěžujícího.

Piškot peču podle tradičního receptu - na velký pekáč z osmi vajec. 
Na upečený, vychladlý korpus jsem rozetřela našlehnou zakysanou smetanu, 
plnotučný tvaroh a mascarpone. 
Celý plech jsem posypala zmrzlými domácími malinami 
a nechala v ledničce asi dvě hodiny uležet. 
Maliny roztály a krém pěkně ztuhnul.

Byla to opravdová dobrota.  

 

pátek 13. května 2016

Život lidský...

... je tak křehký, tak zranitelný.
Máme radost, když se do rodiny narodí děťátko, slavíme jeho příchod na svět, připíjíme na jeho zdraví.Těšíme se a radujeme. 
Rodiče jsou šťastní, prarodiče pyšní, všichni se těší z pokračování rodu.

Když blízký člověk zemře, zůstane prázdno, smutek, tma.
 Jako by zemřelo kousek z vás. 
Když se ve smuteční síni loučíte s blízkým člověkem, který odešel náhle, rychle, bez varování, je to, jako by vám pukalo srdce. 
Jedno kolečko z rodinného kruhu vypadne a ty zbývající se musí naučit zapadnout do sebe jinak, nově. 
Je to těžké a chce to čas.
Dnes, při smutné chvíli, při posledním rozloučení, jsem nejvíce myslela na tetičku, láskyplnou a obětavou ženu, která ztratila předobrého milovaného muže.
Člověka předobrého, který k nám do rodiny přišel z Moravy, člověka srdečného, dobrotivého, pracovitého a ušlechtilého.
 Jejich manželství, které trvalo přes padesát let, budiž mi příkladem - pevně při sobě stáli při všech strastech a obtížích, které jim život a hlavně bývalý režim připravil. Měli se rádi.
Tento týden nám přinesl velký smutek
a smíření s bolestí zatím nepřichází. 

Strýčku, nezapomeneme.


 
 

neděle 1. května 2016

Čarodějnice


Čarodějnice jsou mým oblíbeným svátkem.
Od té doby, co bydlíme na vesnici, si je vysloveně užívám. 
Asi před pěti lety jsme tu s manželem v podstatě položili tradici "nových" čarodějnic. Dříve tu prostě hasiči na plácku za vesnicí zapálili navozené roští...

My jsme tomu dali jen trochu nějakou fazónu - nakoupili pití, nějaké sladkosti, natiskli pozvánky, vylepili plakátky a pozvali sousedy na 
- opékání buřtů 
- přátelské sousedské posezení 
- výrobu čarodějnice
- lampionový průvod
a velký oheň. 

 Z akce se stala v podstatě už tradice. 
Každý rok se schází sousedé starousedlíci, "lufťáci", dokonce i přespolní. 
Letos nás bylo skoro 50, a to je na naši vesnici opravdu vysoké číslo. 
A nejšťastnější jsou samozřejmě děti, protože ty mají dovoleno téměř vše 
- lítat všude možně
- lítat všude možně
a opět lítat všude možně. 
Navíc lézt na horu roští, zapálit oheň 
a hlavně být dlouho do noci vzhůru.  

Všichni jim ten den dopřáváme neomezenou svobodu.

Spálíme vše špatné, chmurné a staré. 
I když se mezi sousedy během roku objevují nějaké rozepře, protože ne vždy máme na chod života ve vesnici stejné názory, na Čarodějnice na vše zapomeneme... 
Všichni se známe, všichni si popovídáme a všichni se na sebe usmíváme.

Se slaměnou čarodějnicí odletí zima
a pak už vše jen kvete :)
Nejen stromy, ale i dobré sousedské vztahy!


Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...