neděle 14. února 2016

Na svatého Valentýna

Na svatého Valentýna jsme se s manželem hlavně rekonstruovali po včerejším bujarém plesovém veselí. 
Roli nehrál ani tak alkohol jako ponocování a nevyspání. 
Večer a noc jsme si s přáteli ale skutečně úžasně užili.
Jen to dopoledne si pak vybíralo nepříjemnou daň :(  

Valentýnské přípravy dnes proto probíhaly trochu se zpožděním. 
Tak jako většina lidí svátek neslavíme nijak vehementně, ale to, že se máme rádi a je nám spolu dobře, si 14. rádi zdůrazníme.
A také nám chutnají čokoládová a želé srdíčka.


Eli vyrobila srdíčka.
Íla vyrobil jablečné křížaly.
vyrobila jablečný koláč.
Manžel se sám od sebe pustil do úklidu.
A pak jsme se společně vypravili ven, na vzduch.



 Recept na tvarohovo-jablečný koláč jsem našla zde.
Je výborný! 

Tak krásného Valentýna všem!
 





 



pátek 12. února 2016

Ticho

Dnes pracuji z domova.
Děti ve školce a škole.

Je ticho a klid.
Takové to vesnické ticho. 
Je jiné než městské - vesnické ticho je nejsilnější ve všední den dopoledne, teprve v pátek odpoledne a o víkendu vesnice o ticho přijde. Ticho vytlačí pily, cirkulárky, na jaře sekačky a zahrádkářský ruch, dětský křik a smích... 
Ten pátek si musím uhájit a práci si nechat na doma. 
Nechci o to všední ticho přijít.


Nedá mi to, musím ven, foťák s sebou...
Zahrada je tak krásná i v zimě...
Všechno jsou to fotky z dnešního rána...
Stačí mít jen oči a uši dokořán...
 












středa 10. února 2016

Harry Hole

Z desetidílné série jsem zvládla tři. 
Nemesis.
Sněhuláka.
Policii.
Detektivky jsem nikdy moc nečetla, ale o tom už jsem psala tady.
Jo Nesbo a jeho Harry Hole se ke mně dostali trošku omylem. Sněhuláka jsem slupla jedním dechem na pláži během předloňské dovolené u moře, pravda, mrazivé vražedné prostředí s teplým středomořským sluncem a vzduchem moc nekorespondovalo... 
Sněhulák je výborný. Prolínání časových rovin, střídání prostředí, mnoho postav, komplikované zápletky... kombinace tohoto vám prostě nedovolí knihu odložit.


Během ledna a začátku února jsem slupla další dvě pětisetstránkové detektivky. Jestliže Nemesis byla z mého pohledu možná až příliš rozvláčná a komplikovaná, pak naopak chválit budu především Policii, prý poslední příběh. 
Nesbo zde dokázal stupňovat napětí takovým způsobem, že mi naskakovala husí kůže a oči lítaly přes řádky neuvěřitelnou rychlostí. Emoce jsou zde silné a nervy drásající. Mnohému se jako čtenář zdráháte uvěřit (smrt důležité postavy, ohrožení detektivových nejbližších, scéna v kostele, otevřený závěr...), ale nakonec vlastně nemáte ani čas skutečnosti nepřijmout, protože příběh se valí dál a strhává vás silou tsunami. Autor nás svádí falešnými stopami mnohokrát z cesty, často jsem byla sama na sebe naštvaná, že jsem mu zase "naletěla", vždyť jsem přece zkušená čtenářka, tak jakto že mě zase "dostal"? No, možná bylo těch slepých uliček až příliš mnoho a možná i na úkor logiky příběhu, ale je to prostě jiný styl psaní, na nějž je třeba přistoupit. Pak nás takové falešné stopy vlastně i baví.
Asi by bylo nejlepší přečíst celou sérii, aby se mi děj stoprocentně poskládal do kompletní mozaiky, ale i tak se dá děj rozšifrovat a neznalost všech příběhu ve čtení Policie mě nijak příliš neomezovala. 
Takže závěrem... tři detektivky ze série mi prozatím stačily, zvláště od krutých krvavých scén je potřeba dát si na delší chvíli pauzu, ale komplikovanost zápletek a pohrávání si se mnou jako čtenářem mě bavilo a byla to pro mě v podstatě zase nová čtenářská zkušenost. 
Harry, jsem ráda, že jsem tě poznala.



 

neděle 7. února 2016

Pozdrav z hor

Čtyři noci a pět dní.
S bezva přáteli. 
Se všemi našimi báječnými dětmi. 
V krásném penzionku.
V útulných apartmánech. 
V Jizerkách. 
V Bedřichově. 

Na lyžích. 
Na pekáči. 
Na procházkách.
Na bowlingu.

Na sněhu, na ledu i na vodě. 
Chumelilo, pršelo i tálo.




Eli jezdila na pohyblivém pásu, sama na vleku - na Pomě, sjížděla sjezdovky nejprve šusem rovnou dolů, bez zábran a strachu, teprve poslední den přišla na to, jak plužit a zastavit si. Máme z ní radost.
Íla jezdil už úplně sám, nechtěl na nás čekat, příliš jsme ho zdržovali. Poslední den už lyže bojkotoval, vydali jsme se spolu na túru - na Královku, už to známe, vyšplhali jsme sem už v létě. Mám ráda ten horský vzduch.

Snad ještě trochu sněhu bude, abychom lyže letos ještě užili.
 

Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...