pátek 31. července 2015

"Jsem Věra, Věrka nebo mi můžete říkat Špinarko!"

Nejsem žádný znalec, ale ona JE prostě výborná! 
Hlas má silný, výrazný, nezaměnitelný, když spustí, jde mráz po zádech. 
A čím je starší, tím víc jí to sluší. 
A navíc je vtipná. 
Atmosféra byla úžasná a prostory venkovního amfiteátru nabité diváky všeho věku. 
 Bavili jsme se a moc jsme si to užili!  

Krásný dárek k desátému výročí svatby! Moc děkuju.


čtvrtek 30. července 2015

Zlodějka knih

Přečetla jsem už spousty příběhů z druhé světové války, ale takovýhle žádný. Pohled mezi obyčejné Němce, kterým je politika i válka vzdálená, ale přece si jich tak silně osobně dotýká a v jejich životě je všudypřítomná, mi zatím zůstal skryt. Dějinné události je zasahují víc, než by si přáli. Nežádoucí politické smýšlení, nežádoucí rasa, nežádoucí lidský soucit - to vše a mnohem víc jejich  život ovlivňuje. Zdá se, že jedinou záchranou jsou knihy...
Malá Liesel se ve svých devíti letech díky svému adoptivnímu otci konečně naučí číst a čte ... čte svému nemocnému skrývanému židovskému příteli Maxovi, čte sousedům ve sklepním krytu při náletech, čte nešťastné sousedce, která přišla ve válce o syny, čte v podkroví, čte v kuchyni, čte ve sklepě a kniha je její spása, a to nakonec doslova. 
Liesel je ztělesněním dobra, lásky a nevinnosti, a tak jí odpustíme i drobné krádeže - ze starostova domu krade knihy přece proto, aby pomstila svou adoptivní matku, která přišla o práci pradleny, krade přece proto, aby udržela při životě svého přítele, krade proto, že knihy miluje. A jídlo a nezralé ovoce, po kterém je tolik špatně, krade prostě proto, že má hlad. 


Zlodějce knih odpustíme mnohé, fandíme jí, držíme palce jí, její zpočátku nesnesitelné a zlé adoptivní matce, která nakonec své srdce otevře, držíme palce jejímu adoptivnímu otci, který má srdce otevřené od začátku, držíme palce kamarádovi Rudymu, aby se mu otec vrátil z války a sám aby nemusel mezi "Hitlerovu elitní mládež" jen proto, že je tak dobrý sportovec, držíme palce mladému Židovi, kterého rodina několik let ukrývá ve sklepě, aby vydržel ty příšerné podmínky, aby se uzdravil, aby přežil, když musí rodinu opustit, držíme palce dalším postavám, protože doba, v níž žíjí je zlá a krutá, a my jsme rádi, že v ní nežijeme. 
A navíc... příběh má neobyčejného vypravěče. Takového, kterého běžně příběhy nemívají. Ale zde má své opodstatněné místo - Smrt, která je všudepřítomná a která má v době války více práce než obvykle. Smrt zde není ale zlá, naopak je soucitná a milosrdná, své duše z plynových komor, z bojišť, ze sklepních krytů odnáší s láskou, něžně je chová, něžně je odnáší. A tak nemáme pocit hrůzy, ale hlubokého smutku. 
Celá kniha je vystavěna tak, aby po silné "katastrofě" ihned následovala očistná "katarze". Někdy dokonce "katarze" předejde "katastrofu", a tak mi nebylo z příběhu těžko, jen hluboké smutno, ale i se smrtí blízkých postav jsem se nakonec vlastně smířila...
A navíc... jazyk příběhu je poetický, líbezný, hladící, překrásný. Překlad se Vítu Penkalovi vážně vydařil. Soustředit se na slovní obraty a větné konstrukce je vážně potěšením.


A film si pusťte až po přečtení!

pondělí 27. července 2015

V plné práci

Jedno takové milé letní podvečerní představení: 





Na zámku, kde jsme si před 10 lety řekli "ano". 
Byli jsme se tu opět podívat. 
A znovu na mě dýchla ta dojemně sváteční atmosféra.
Mám to tu ráda.



 
 

neděle 26. července 2015

U Baltu - nenápadné vesničky

Bydleli jsme v nenápadné malé vísce Klausdorf, asi 15 km od Stralsundu. Toužíte-li po klidném tichém místě bez zbytečného turistického ruchu, pak doporučuji vybrat si nějakou z mnoha menších vesniček při pobřeží.




V Klausdorfu jsme našli takovou malinkou plážičku, ještě o hezčí a příjemnější pak v blízké přístavní vesničce Barhöft - silnice tu končí, dále je možné pokračovat buď na lodi, nebo na kole po cyklostezce kolem cípu. 

Občerstvení v Barhöftu

Barhöft jsem si vážně zamilovala, opakuju se, ale opět ho musím popsat jako malebné. Strávili jsme tu na krásné plážičce, na níž jsme byli opravdu téměř sami, dva krásné dny. Děti si zamilovaly obrovské pískoviště, bábovky šly jedna radost a zájem byl i o zahrabávání se. Moře bylo chladné, ale rychlé smočení se se nakonec dalo. Bylo tu krásně. 

Barhöft

A navíc přístav plný lodiček a plachetniček... pro nás Čechy má stejně všechno to mořské neodolatelné kouzlo, nebo ne? 

 
Barhöft

U Baltu - na pobřeží

Pokud chcete zažít pravou atmosféru přímořského letoviska severu, doporučuji ubytovat se buď ve městečku Prerow, nebo Zingst. Obě města leží na pobřeží otevřeného Baltského moře, takže voda všude, kam dohlédnete. Obě města spojuje krásná písčitá pláž - ta však pokračuje dále i mimo obě města. A navíc podél pláže se táhne krásná pohodlná cyklostezka, takže je možné se tu donekonečna projíždět (kola je možné zapůjčit si přímo ve městě). 



My ani v jednom městě nebydleli, ale ubytovací kapacita je tu značná - hotýlky a hotely, apartmány, ubytování v soukromí (i když nepočítejte s umístěním u moře jako v Chorvatsku, zde jsou hotely přece jenom kus cesty od pláže, takže na moře z nich možná není ani vidět, nevím). Výlet sem byl příjemný, městečka plná hospůdek, kavárniček a dalších posezení, ale i obchůdků s cetkami a suvenýrky se nám moc líbila. Problém byl jen s parkováním, najít místečko nebylo jednoduché a celodenní parkování byla nakonec docela drahá záležitost.




Opět na mě dýchla příjemná atmosféra, vše tu kvete, vše je uklizené, uhlazené. Němci jsou opravdu pečlivky... Ale lidí je tu o poznání více než v menších vesnicích při pobřeží, takže pobyt zde by se jistě líbil všem, kdo si přejí zažít pravou letní přímořskou atmosféru, možná i podobnou té jadranské. 

Pláže jsou čisté, písek jemný a hřejivý, moře čisté (jen občas se vyplaví nějaké řasy a mořské trávy). Nebe jsme zažili modré, vymetané, slunce až pálilo. Není možné ale nevšimnout si větru, proto se při delším ležení u moře vyplatí plážový stan či nějaká zástěna. A nebo si můžete zalézt do tradičních a typických boudiček (košatin) proti větru - jsou tedy vymakané - polohovací opěradlo, stoleček na pití, vysunovací podpěrka pod nohy. Docela příjemné lenošení :)

Prerow



A pozor na racky - je jich tu plno a jsou neobyčejně drzí. Poté, co jsme se divili, jak racek vytrhl pánovi právě koupenou Fischbrötchen, zaútočil racek i na manžela a ukradl mu vanilkovou zmrzlinu! Nevím, jestli zrovna na vanilkou mají spadeno, ale je možné, že jim chutná jakákoli.



V obou městečkách je příjemná kolonáda k moři, na niž přímo navazuje dřevěný Seebrücke vedoucí do moře. V Zingstu je na konci jakási ponorka, z níž můžete (samozřejmě za poplatek) sledovat podmořský život.

Zingst

čtvrtek 23. července 2015

U Baltu - počasí

Počasí je u Baltu všelijaké ... za celý týden jsme zažili pouze jeden noční déšť a pak jednu větší přeháňku, když jsme při odjezdu nosili tašky do auta. 
Jinak se na obloze vystřídaly všechny možné druhy mraků a oblačností, ale také nebe čisté, blankytně modré - jako na Jadranu. Takové, které jen odstínem modři rozeznáte od moře.


Slunce má u moře značnou sílu, kterou si ani neuvědomujete. Sluneční paprsky totiž stále láme vítr - vítr většinou silný, chladný, studený... I na pláž je proto dobré vzít s sebou něco teplejšího na sebe. Na delší výlet jsem raději balila celou tašku nejrůznějších svršků, pro jistotu. A většinou se všechno hodilo. 
Na druhou stranu - u Baltu není nemožné se spálit!



Vítr tam má prostě sílu (větrné elektrárny nestojí v celé oblasti nadarmo) - některá stromořadí jsou větrem až krásně zdeformována...

Moře není teplé - maximální teplota bývá kolem 20 stupňů, ale to už musí být opravdové vedro. Nám muselo stačit 17-18, no, na dlouhé cákání to není...


úterý 21. července 2015

U Baltu - Stralsund

Nakonec jsem nezvládla psát den po dni naší dovolené, jak jsem si zprvu představovala... aktivit bylo totiž tolik, že na psaní nezbýval čas. Takže naše zážitky jen shrnu v několika odstavcích :)

Rujána je největší německý ostrov.
Starobylé náměstí ve Stralsundu
Dostanete se na něj ale suchou nohou - z města Stralsund. Malebné, čisté město, v němž naleznete mnoho krásných cihlových staveb. Centrum města je zapsáno i na seznamu památek UNESCO. Město jsme prošli, je opravdu krásné. Děti ocenily ale hlavně hřiště s rozmanitými průlezkami. Krásná byla ale procházka podél přístavu - modré moře, modré nebe a bílé lodě... až dokonale kýčovitě krásné. 

Ve Stralsundu jsme neodolali a zaplatili vstupné do Oceánária. Měli zrovna nějakou akci, takže děti zdarma, i tak jsme za vstup dali 32 euro. Ale nelitovali jsme ... spousta akvárií, rozmanité druhy ryb, sasanek i medúz ... moc se nám líbilo. 


Co obdivovat dříve?

Pokud jste u Baltského moře, nesmíte samozřejmě opomenout ochutnat místní rybí speciality. A to nejlépe stylově - třeba z takové maličké "fast food" - rybí dobroty přímo z lodičky. Nevěděli jsme, co si vybrat dříve... no, ve finále jsme projedli dost peněz, a to jsme rozhodně nevyzkoušeli vše. Ryby uzené, smažené, nasolené, kyselé, prostě výborné, protože čerstvé. I dětem chutnaly, a jak! A to doma ryby moc nechtějí. Určitě doporučujeme "Fischbrötchen" - takový sendvič se studenou rybou - výběr je prostě převeliký. Ale i takový špíz s lososem byl vynikající a další rybí filety jen tak na másle nebo i smažené rybí sekané... Prostě lahůdky. Ochutnali jsme, co se dalo.





A nyní jak na Rujánu - most je dlouhý skoro 3 km a jede se po něm, ani nevíte, jak... Nejraději bych uprostřed zastavila, abych si mohla vše vyfotit.


úterý 14. července 2015

K Baltu



Na dovču jedeme po dlouhé době s kamarády, několik let jsme jezdili sami - abychom se jako rodina užili. Ale děti rostou a mají rády společnost jiných dětí a my si také s dobrými přáteli rádi popovídáme, takže jsme letos zvolili podobu "share holiday" a vyrazili na Rujánu, tedy kousek vedle Rujány...
Snila jsem o tom místě už dávno a už vloni jsme tam dovolenou intenzivně plánovali, letos v zimě jsem omámená loňským krásným chorvatským létem přemýšlela, jestli by nebylo lepší jet se nahřát zase na chorvatské pláže...
Nadchla mě ale představa krásné přírody, nepřecpaných pláží, svěžího mořského vzduchu a hlavně převládla touha podívat se na místa, kam jsem s rodiči jezdila jako malá.

Nakonec jsme s sebou vzali i kola - ostrov je protkaný sítí cyklostezek a po rovince - takže pro děti optimální. 

Po dlouhém rozhodování nakonec volíme variantu odjezdu až ráno, i když přes noc by to bylo asi lepší (člověk nepřijde o den dovolené). Ještě pár nezbytností do kufru, řízky od babičky (dětem už se sbíhají sliny teď a škemrají o řízek už k snídani - no, proč ne :) ). Auto jsme i plně naložení bez problémů zavřeli, kola na zadním držáku drží, světa svítí, klakson troubí... jedeme.

Takže přes Liberec na Žitavu, pak směrem na Cottbus (u Hoyerswerda uzavřený nájezd na rychlostní silnici, takže se tam pak trochu motáme po malinkých silničkách, samozřejmě se ne vždy trefíme na tu správnou - navigaci jsme do auta ještě nepustili, přece umím číst v mapě, no ne?).
Pak už ale cesta probíhá klidně, krátké zastávky, vždy jen na nejnutnější, obědváme v autě. Pokukujeme po krajině, kolem dálnice nic moc, ale pak zvláště ta meklenburská je už ke koukání – větrné elektrárny ale na každém kilometru.


Cestu jsme zvládli fakt v poklidu, žádné breky, naříkání, kňourání. Pak už to bylo ale takové dlouhé, "když už tam budeme" se ozývalo ze zadní sedačky častěji a častěji, takže když jsme v 18 hodin konečně dorazili na místo, výrazně se všem ulevilo. 



Domeček je kouzelný, tady se nám bude vážně líbit! A vevnitř - vyslovený přepych! Jen.... Pokud si budete pronajímat prázdninový byt v Německu, poptejte se předem na ručníky a povlečení - my povlečení  s sebou nevzali, takže nám paní majitelka naúčtovala za zapůjčení 5 euro za postel. 
 

neděle 5. července 2015

Když nemáte na nic chuť...


Už několik let nám na zahradě roste libeček. Roste si sám, jak se mu líbí, do výšky, do šířky, někdy, jako letos, nabude až obřích rozměrů a je dokonce vyšší než já. Na podzim je třeba přistřihnout mu strochu křidélka, upravit mu šlahouny a nechat ho přes zimu odpočinout, na jaře se pak zase probudí a roste. 

Libeček je zvláštní bylinka. Intenzivně voní. Intenzivně chutná. Nápadně. Pronikavě. Nezaměnitelně. Na její chuť je třeba, myslím, si zvyknout. 
Nejraději ji přidávám do polévek - úplně vynahradí chuť "masoxu" či "maggi" a polévka je "hovězí" i bez hovězího. Využívám hlavně listy a nať, ale prý je výborný i kořen. 


 V chytrých knihách jsem se dočetla, že stejně jako celer a petržel zvyšuje vylučování kyseliny močové a působí tak v prevenci revmatických chorob, dny, ledvinových kamenů. Zlepšuje trávení, snižuje nadýmání. Navíc čistí krev při únavě, slabosti, vyčerpanosti, nechuti na cokoli i do čehokoli... 


Takže dneska mě šálek prostě nemine...




Pozor ale, prý se dá libečkem i předávkovat... Proto čajový odvar z libečku raději ne dětem a těhotným.

čtvrtek 2. července 2015

Když Dáma rozkvete...

Myslíme, že jí je tak 60 let. Navzdory svému věku je to krásná ušlechtilá dáma. Nevnucuje se, ale pozornost stále přitahuje. Vážíme si jí a obdivujeme... Je to balzám pro oči i nos.





Valečov

Nedělní procházka na hradě Valečov u obce Boseň . Skalní hrad a valečovské světničky, to je něco pro všechny děti, které mají rády přírodní...