pondělí 13. srpna 2018

Kost

Hrad Kost je moje oblíbené místo, taková srdcovka. Majestátní hrad, dobré jídlo, hřiště pro děti a krásné okolí s údolím Plakánek. Aspoň jednou za rok sem musím, v kterékoli roční době je Kost kouzelná.






Tentokrát jsme se tu jen s Neli (Fíla byl na táboře) v chladnější červencové středě sešli s L+D+E. Na prohlídku dovnitř jsme nešli. Prohlédli jsme si hrad ze všech stran zvenku, dali si dobrý oběd a pak i kafíčko na terase hotelu s okouzlujícím výhledem. Dlouho jsme se s L. neviděly, tak jsme si musely pořádně popovídat a vše probrat.




Dětem jsme dopřáli skoro hodinové představení pod hradem - rytířský turnaj se tu koná každý den od 14 hodin. Příběh už jsem nějak pozapomněla, moc duchaplný nebyl, ale výkony na koních byly povedené a děti byly ohromené drakem plivajícím oheň.








Užívejte léta a letních výletů a děkuju vám všem, čtenářům, za přízeň.


pondělí 6. srpna 2018

Kristýna a Trojmezí

V neděli plánujeme takové výlety, které nezvládnu sama - tedy hlavně ty spojené s přiděláváním kol na auto. Předloni jsme si po delším přemýšlení koupili držák na čtyři kola a je to paráda. Dá se dojet kamkoli a kdekoli pak udělat výlet.
Tentokrát jsme vyrazili na sever, za Liberec, k Hrádku nad Nisou. Tam je pěkné přírodní koupání - zatopený lom Kristýna (včetně kempu). Pláže upravené, čisté, všelijaká nabídka občerstvení - vypadá to, že se tu hodně snaží. Voda trochu studenější (ale to ještě nezačala ta šílená vedra), ale čistá.



Po koupání jsme vyrazili na kola - objeli jsme jezero - je tu krásná hladká asfaltka, tak akorát i pro in-liny, dojeli ještě do Hrádku (ačkoli první plán byl dojet až do Žitavy a tam se též vykoupat, ale protože to byl jen odpolední výlet a my se dlouho váleli na pláži, německou stranu už jsme oželeli). Krásná rovinka, pěkné cyklostezky.


Hraniční kámen: Německo - Polsko - Česko.



Děkuji vám za přízeň a přeji hezký (další horký) den! My vyrážíme na koupaliště...

sobota 4. srpna 2018

Výlet do Prahy a Muzeum policie

Tak dnes reportáž z výletu do Prahy a hlavní atrakce dne - "Muzea policie". Tohle zastrčené muzeum jsme museli trochu hledat, je schované v parku nedaleko Nuselského mostu, ale o to více jsme z něho byli nadšení.
Do Prahy jsme vylákali i babičku a byl to další z úžasných prázdninových výletů.


Muzeum policie mě překvapilo svou rozlehlostí a bohatou expozicí. Najdete tu úplně vše - historii a hlavně prezentaci jednotlivých policejních oddělení včetně všech možných uniforem (a která ženská si nepotrpí na uniformy, že?).


Oddělení dopravní policie se dětem líbilo - hlavně proto, že si mohly sednout na skutečnou policejní motorku (fotku si nechávám pro sebe).


Pohraničníci nás taky zaujali - z hesla "Neprojdou" jde mráz po zádech ještě dnes.
A to už jsou fotky z oddělení kriminalistiky - to jsme trochu prolétli, neboť výstava je docela drsná (fotky z autentických případů), ale naštěstí děti upoutal počítačový program, na kterém si mohly vyzkoušet rekonstrukci portrétu pachatele - zkusili jsme popaměti vykreslit dědu, ale nebyl si podobný ani náhodou ...  😃


Tahle scéna Fílu zaujala  - jak by také ne, že? 😯


V muzeu jsme strávili snad dvě hodiny (a to už jsme ani nešli do prvního patra) a za tu dobu jsme tam potkali jednu (slovy jednu) rodinu. Nevím, jestli se o muzeu málo ví, nebo bylo příliš pěkné počasí, nebo byl pátek, ale dost mě to překvapilo. My byli z expozice nadšení - bavilo to i Nelinku. Navíc venku mají i pěkné dětské dopravní hřiště (o víkendech tu půjčují koloběžky), a pokud máte s sebou svůj dopravní prostředek, můžete si tam zdarma zajezdit. Ani tam, ani u stánku s občerstvením nikdo nebyl.

My jsme pak přešli Nuselský most (poprvé v životě) a od Kongresového centra sešli dolů k tramvaji.


Lákala nás ještě řeka - tam bylo na rozdíl od muzea úplně narváno. Ale i tak jsme si půjčili šlapadlo (babička překonala obavy) a hodinku se projeli po Vltavě.



A výlet jsme jako tradičně zakončili u Hájka ve Vodičkově ulici a v Neoluxoru na Václaváku. Tam musíme pokaždé..., abychom si pokaždé nějakou knížku domů přivezli...

Tak hezký letní den!

úterý 31. července 2018

Trosky a Muzeum panenek v Troskovicích

Druhá prázdninová středa patřila opět Českému ráji. Teď když v takových vedrech, která se rozjela, vzpomínám na výlet na Trosky, je mi krásně chladno. Ten den se totiž blížila studená fronta (asi jediná za celý červenec), bylo pod mrakem, odpoledne i sprchlo. Takové příjemné počasí... dnes, když bych se nejraději vyvslékla z kůže, nechápu, že jsme se oblékli i do mikin! Taková pohoda... :)

Jinak pohoda to opravdu byla - počasí ideální na výlet, milá společnost (L. a kluci), nové zážitky.

Na Troskách už jsme dolouho nebyli, a protože Neli má období hradů, vybrali jsme snad nejtypičtější symbol Českého ráje. Prohlídka zde není organizovaná, hrad si můžete prolézt dle svého tempa a pokochat se výhledy na všechny strany.



Přístupná je věž zvaná "Baba", nahoru na "Pannu" se nedostanete, pouze na plošinku pod ní.


Myslím, že Trosky mají takové magické kouzlo... přitahují pozornost po mnoho staletí a prý už staří Keltové využívali toto místo jako svou svatyni.
Spojuje se nimi tolik příběhů. Třeba ten o tom, jak na sebe dvě příbuzné křičely z věží a hádaly se o to, která bude Troskám vládnout. Jiná verze mluví o tom, že jedna druhou pomluvila před nápadníkem a z toho vznikla hádka na život na smrt.






Nebo pověst o bráně do pekla či ukrytém pokladu někde pod Pannou. Každopádně prý byly Trosky v roce 2010 turisty zvoleny jako "nejzáhadnější místo v Česku".





Kousek pod Troskami, v Troskovicích, jsme zašli do muzea panenek a medvídků. Soukromá sběratelka tu v rodinném domě otevřela několik místností nasbíraných plyšových mědvídků a panenek různého stáří a původu (je tu i panenka, která se své majitelce, holčičice zavlečené do koncentračního tábora, vrátila po válce). Ve většině místností se fotit nesmí, tak mám jen pár fotek velmi realistických miminek. Připadáte si jako ve skutečné porodnici...


Britští následníci trůnu - princ George z Cambridge a princezna Charlotte z Cambridge ("výrobu" Luise prý plánují).



Nevím, co si tom mám myslet... tak nějak mi to přijde zvláštní...


Ale jinak muzeum stojí za návštěvu, už jen proto, že zavzpomínáte... "jééé, tuhle jsem měla taky..., a tuhle měla sestřenice..., takového medvídka mám po taťkovi..."

Hezký den!

sobota 28. července 2018

Mirákulum

Ve známém a oblíbeném Mirákulu v Milovicích jsme ještě nebyli, ač o tom Fíla mluví už možná dva roky. Nějak jsme to odkládali, taky jsem možná myslela, aby byla Neli ještě trochu větší a obratnější a víc (i já) si to užila. Ale zvládla by to již mnohem dříve, jen já bych možná musela být víc ve střehu, takhle jsem jen dohlížela a kochala se.

Druhé prázdninové pondělí jsme ale konečně vyjeli. Byla jsem s dětmi sama a náramně jsme si to užili! Byl to jeden z nejhezčích červenových dnů.

Děti se držely pospolu, já na ně čekala pod atrakcemi, občas na mě odněkud bafly, zamávaly, zavolaly. Když nemohla Nelinka něco překonat, Fíla ji ochotně podal ruku, čekal na ni, popostrčil za zadeček. Jeden velký prolézací hrad jsme zvládli dokonce všichni (ale ta lana jsou docela fuška...).


Kdo jste ještě v Mirákulu nebyl, pak vězte, že je to obří park plný průlezek, klouzaček, tobogánů, lanových center, podzemních chodeb, trampolín, houpaček, bludišť a mnoho dalšího. Na své si tu přijdou všichni - od prťat až po dospělé.


My přijeli před 12. hodinou a do šesti, kdy zavírali, jsme nestihli všechno vyzkoušet. Na můj vkus tu bylo dost lidí, ale na druhou stranu, areál je tak rozlehlý, že se to tak nějak rozprostřelo a nikde (kromě obří houpačky) jsme nijak nečekali (ani u stánků s občerstvením, ani na WC).

Čekám, čekám, až se někdo objeví :) Já bych do toho nevlezla...


Občerstvení tu najdete na každém rohu - všehochuť (od hotovek, přes pizzu i ryby) a ceny jsou (narozdíl od lipenského Království lesa, kde jsme byli vloni) opravdu přijatelné. Naše děti ale neměly moc času zdržovat se nějakým jídlem (a tak jsme napakovanou svačinu dojídali až cestou v autě). 

Co mi dále přišlo opravdu vychytané, byly papírové náramky pro děti, kam napíšete své telefonní číslo pro případ ztracení dítěte. My se s dětmi domluvili co a jak, takže k žádnému zabloudění nedošlo, ale do role zachránců jsme se dostali my (chápete, že když otci zavoláte, že se mu ztratilo dítě, pak čekáte, než si pro něj matka dojde, že vám rodič ani nepoděkuje???), takže to funguje.


Nejlepší část parku (aspoň pro naše děti) byl tzv. vodní svět (doporučujeme plavky s sebou). Úplně se nevykoupete, ale mokří můžete být dost. Tohle moje děti opravdu bavilo - různé vodní cestičky, přehrady, vodní šrouby, kola, pumpy, fontánky, jezírka... Fíla strávil snad půl hodiny u jednoho zdymadla...



Také jsme zvládli jeden zdoprovodných programů pro děti - Čiperkové (ty neznáme, ale přišlo mi to jako kopie Mother Goose Club - to by mě zajímalo, proč nezpívají české dětské písničky, ale přeložené anglické?). Nelince se líbily, Fíla zvedal oči v sloup :)





Příště si musíme s sebou vzít baterky, protože park je doslova "protunelovaný" - do všech černých podzemních chodeb se nám bez světla moc nechtělo.


Park od nás získává 10 z 10!
Tak si tak někdy říkám, jaký zábavní komfort stále našim dětem předkládáme (myslím obecně) takovéhle zážitky jsme si mohli my v dětství leda tak nechat zdát. Jsem ale tak ráda, že takovéhle krásné dny můžu svým dětem dopřát (vždyť to dělá dobře i mně).

Kost

Hrad Kost je moje oblíbené místo, taková srdcovka. Majestátní hrad, dobré jídlo, hřiště pro děti a krásné okolí s údolím Plakánek. Aspoň jed...